Energetické a proteinové tyčinky pro růst svalů
 
 
 
[home] [interviews] [reviews] [news] [stories] [about us] [beyond the veil] [contact]
 
 
PROKLETÍ AKKADU
Když hněvivý Enlilův pohled
lid Kiše jak býka nebeského zabil 1
a dům urucký jak mohutný tur srazil, že v prachu leží,
tehdy, když Enlil Sargonovi, akkadskému králi,
5kněžství a vládu od země horní k dolní předal,
tehdy Inanna čistá svatyni Akkadu
jako svůj velký ženský palác postavila,
v Ulmaši zřídila trůn.
Jak mladík, který dům svůj staví,
10jak slabá dívka budující příbytek žen:
aby ve skladištích všechno bylo,
aby město stálo na pevném místě,
aby lid v něm pokrmy vzácné jedl
a vodu vzácnou pil,
15aby lidé vykoupaní dvůr naplnili radostí,
místa slavností krásně ozdobili,
aby obyvatelé města spolu jedli,
aby se ve městě procházeli i cizinci
tak jako ptáci cizí, co ve vzduchu krouží,
20aby lidé z Marchaši přiváděli divoká zvířata
a s nimi i slony, zvěř vzdálených míst,
jež by se na náměstích mísila
s čistokrevnými psy, s šelmami, s osly z hor a s ovcemi
s dlouhou vlnou - nemohla Inanna starostí spát.
25Tehdy byly domy Akkadu naplněny zlatem,
zářící příbytek, kde přebývala, byl plný stříbra.
Do skladiště měď a cín a také valounky lazuritu,
jako by šlo o pouhá zrnka obilí, dali dovézt.
(Inanna) stařenám dávala dobré rady,
30starcům svěřila rozumná slova,
mladíkům poskytla sílu k boji,
děti pak obdařila radostí srdce.
(1 řádek fragmentární)
(Akkadové) všude na nástroje hrají,
35střed města plní zvuk bubínků,
z venkova znějí flétny a harfy.
V přístavu, kde čluny přirážejí, bujné veselí vládlo,
země všechny se nacházely v bezpečí,
lidé žili svůj krásný čas.
40Jejich král, pastýř Narámsín,
na svatém Akkadu trůnu jak slunce zářivě vycházel,
hradba paláce jeho jak hora sahala až k nebi.
V branách jeho, širokých jako Tigris, co vodu do moře vlévá,
otevřela křídla dveří Inanna svatá.
45Do země čluny hojnost všeho přivážely.
Lidé z hor Martu, kteří obilí neznají,
skvělý dobytek a skvělé kozly sem přiváděli.
Obyvatelé Meluchy, ciziny černé,
zboží všech cizích krajů Inanně přinášeli.
50Elamité a Subarejci pro ni jak osli pytle vlekli.
Vládci a správci paláců,
představení z Gu'edenny
předávali Inanně oběti k svátku Nového roku a měsíce.
V palácích Akkadu, všude jich bylo nadbytek.
55Avšak ty dary všechny přijmout Inanna schopna již nebyla.
Lidé se nasytit nemohli rozkoše stavění.
Však výrok Ekuru dopadl na to jak hrobové ticho.
Tu Akkad byl strachu plný,
Ulmaš se začal všeho bát.
60Z města odešla ona, která tam sídlila,
jak dívka mladá když opouští příbytek žen,
opustila Inanna čistá akkadskou svatyni.
Jako hrdina, který se rychle zbraně chápe,
vytáhne Inanna do bitvy a boje proti městu,
65nepřátelským vojskům se na odpor staví.
Než přešlo dnů pět, dnů deset,
zavedl bůh Ninurta Mansia,
syna kněžství a syna království,
jemuž byl předán vladařský trůn, do paláce Ešumeša.
70Bůh Utu vzal Akkadu všechna slova,
Enki mu vylil rozum jeho.
Zář jeho kdysi sahala k samému nebi,
nyní však nitro nebes opustila.
(10 řádků fragmentárních)
Jak po prohrané bitvě byl městu určen úděl špatný,
85království jeho je sraženo k zemi,
jeho dědictví vniveč se rozplynulo,
v Domě měsíce pokladnice rozmetány jsou.
Narámsín všechno to viděl ve snu,
v nitru svém porozuměl,
90ústy svými však nikomu o tom nepověděl.
Kvůli Ekuru oblékl smuteční šat,
vůz svůj rohoží zakryl, jaká jen v člunech bývá,
loď nákladní bohatstvím nenaplnil.
Vše, co jako král chtěl by mít, stranou dal.
95Kdo kdy viděl, aby král roků sedm měl ruce své složeny v klíně?
Na svatyni Ekur ptal se věštby.
Že chrám však by postavit směl, věštba mu neřekla.
Podruhé na svatyni ptal se věštby.
Že chrám však by postavit směl, věštba mu neřekla.
100Tu počínání své změnil,
nedbal toho, co slíbil Enlilovi.
Co kdysi mu podmanil, rozmetal nyní,
vojsko své k boji vyzval.
Jako silák, jenž velikou má moc,
105na Ekur vztáhl svou ruku.
Jako běžec, jenž pohrdá svou silou,
svatyní nippurskou pohrdal, jak stála by jen šekelů třicet. 2
Jako lupič, který města plení,
dal ke stěnám chrámů přistavit žebříky.
110Aby Ekur zničil jako veliký člun,
zemi rozkotal jak horu, ve které hledají stříbro,
aby se zaryl jak do pohoří z kamene lazuritu,
aby svatyni se zemí srovnal jak město zachvácené bouří,
na dobývání chrámu - ač hora to není, ve které cedry se kácí -
115dal ulít mohutné sekery,
zbraně se dvěma břity.
Do kořenů je zatínal,
otřásal základem země,
do větví sekerami bušil.
120Jak mladík při popravě sklonil chrám šíji svou níž,
šíje všech zemí dolů se sklonila.
Dal vytrhat jejich stromy mésu.
Déšť pak až k nebi vystoupil,
chrámové dveře vyrval a život v zemi byl odříznut.
125U brány, kde obilí sekat se nesmí, dal klasy řezat,
všem, kdo v Sumeru pracují, poručil obilí kosit.
Do brány Míru motykou kopal
a všechen mír zemí se změnil,
i mír polí osetých na velkých, širokých nivách.
130Dům v Ekuru se sloupy vysokými na palivo přeměnil.
Na temný chrám, jenž světlo denní nezná, teď lidé se dívají.
Nyní i boží tabulku Akkadové vidí.
Bohům Lachama ze svatyně Dubla, kteří tam stáli, 3
poručil Narámsín o slitování prosit,
135ačkoliv nedělali nic, co by se nesmělo.
Cedry a cypřiše, strom zabalam i zimostráz,
rozličné stromoví nippurské svatyně zporážel.
Zlato její do nádob pro karavany vkládal,
stříbro její cpal do kožených vaků,
140měď její v přístavu sypal jak zrno k odvezení.
Její stříbro stříbrotepci tavili,
její drahokamy brousili klenotníci,
její měď kovali kováři.
Nebyla to kořist ze zničeného města.
145On však dal přistát velikým lodím,
k chrámu Enlila velikým člunům v přístavu přistát dal.
Všechno, co ve městě bylo, dal odvézt.
Když všechno vyvezl z města,
tu Akkadu osud dobrý byl ztracen.
150Když člunům z přístavu vyplout dal - nebylo více v Akkadu řádu.
Bouře, která vše přehluší a je zemi vlastní,
povodeň pěnící, jež obdoby nikde nemá,
Enlil - protože Ekur jeho milovaný zničen byl, a co víc mohlo být zničeno? -
pohled svůj k horám, ke kraji nepřátel obrátil.
155Z pohoří všem jim dal sestoupit,
těm, kdo lidem se nerovnají, jež k lidem počítat nelze.
Gutejcům, kteří jak pravý národ pouta svá neznají,
jejichž slova, ač lidem se podobají, jak psí štěkot zní,
Enlil z hor sestoupit dal.
160Vlna za vlnou jak kobylky pokryli zemi,
jako síť na zvěř stepní ruce své roztáhli,
pod rukama nikdo jim neprošel.
Posel na cesty obchodní nevycházel,
lodník nejel na člunu po řekách.
165Kozy uprchlé z Enlilových ohrad
šly za svými pastýři,
krávy zaběhlé z chlévů šly za svými honáky.
Pole na březích kanálů hlídali,
na cestách všude seděli lupiči.
170Křídla bran městských byla zavřena.
Lidé všech zemí plakali hořce za zdmi svých měst.
Ač rozlehlých měst už nebylo, jen záhonky zelenin zbyly jim.
Města, jež kdysi postavili, zničena byla.
Pole širá tehdy obilí žádné nerodila,
175v zatopených brázdách nebylo možno ryby chytat,
zahrady nedávaly šťávy na sirup a hrozny.
Z oblaků nadmutých nepršelo, rostliny nerostly.
Za šekel stříbra bylo lze dostat jen půl sily oleje, 4
za šekel stříbra bylo lze dostat jen půl sily obilí,
180za šekel stříbra bylo lze dostat jen půl miny vlny,
za šekel stříbra bylo lze dostat jen deset sil ryb.
(1 řádek nesrozumitelný)
Kdo ležel na střeše, na střeše zemřel,
kdo v domě zesnul, pohřben nebyl.
185Z hladu se lidé navzájem požírali.
V Kiuru, velkém Enlilově místě,
na prázdných ulicích nikdo se neprocházel.
(5 řádků fragmentárních)
Mladíků mrtvoly se na sebe vršily,
krev falešných se mísila se spravedlivých krví.
195Namísto svých někdejších velikých chrámů si tehdy Enlil
jen malý dům z rákosu vystavěl.
Poklady svatyní od slunce východu do západu
stále se zmenšovaly.
Stařeny od světla odděleny byly, 5
200starci od světla odděleni byli.
Po sedm dní a nocí sedm
bubny mocně zněly jak hrom,
činely a puklice jak bouře lomozily.
Ženy staré nepřestávaly volat »ach město mé«,
205staří muži nepřestávali volat »ach jeho lidé«,
zpěváci nepřestávali volat »ach svatyně Ekur«,
mladé dívky nepřestávaly volat …
(1 řádek zničen)
mladí muži nepřestávali volat »ach dýko k boji«.
210Jejich nářek byl pláčem nad rodiči Enlila.
(1 řádek fragmentární)
Tehdy Su'en, Enki, Inanna, Ninurta, Iškur, Utu, Nusku a Nisaba, velcí bozi,
pro usmíření Enlilova srdce
sami k němu se modlili:
215„Enlile, nechť městu, jež město tvé zničilo, jak tvému městu se vede,
ať město, jež svatyni tvou vniveč obrátilo, jak Nippur je zničeno!
Studnice jejich města ať naplní se lebkami,
obyvatelé ať jména svá zapomenou,
bratr ať nepozná bratra svého,
220dívka mladá ať ve své světnici běduje!
Otec v domě svém, kde žena zemřela mu, nechť pláče hořce,
jak holubi v děrách svých naříká!
Nechť je jak vrabce v koutech pobíjejí,
ať jako hrdličky jen strachem vrkají!“
225Podruhé Su'en, Enki, Inanna, Ninurta, Iškur, Utu, Nusku a Nisaba, velcí bozi,
pohled svůj na město upřeli,
zlou kletbou prokleli Akkad:
„Město, které jsi napadlo Ekur, Ekur je Enlil!
Akkade, který jsi Ekur napadl, Ekur je Enlil!
230Z tvých hradeb čistých, jakkoliv vysokých, nechť zní jenom nářek,
svatyně tvá nechť je zasypána, jak byla by jen zemí,
v chrámu tvém Dubla, kde stojí, bozi Lachama
nechť jak muži zpití na zem si lehnou!
Hlína tvá nechť se zpět do oceánu Abzu vrátí
235a hlínou, již Enki proklel, nechť opět se stane!
Obilí tvé nechť do brázd zaroste zpět
a obilím, jež Ašnan proklel, se stane!
Trámy tvé nechť zpět do lesů svých se vrátí
a stanou se dřevem, jež Ninildumma proklel!
240Ten, kdo jen dobytče tloukl, nechť stejně svou ženu tluče,
kdo ovce jen zabíjel, nechť zabíjí nyní děti!
Tvůj ubožák nechť potomky své drahé do vody vrhne,
děvky tvé ať se samy ve dveřích svých domů věší,
kněžky a chrámové kurtizány, jež matkami jsou, ať děti navrátí.
245Tvé zlato nechť jak stříbro se prodává,
tvé stříbro nechť jako špinavý kov se prodává,
tvá měď nechť jak olovo se prodává!
Akkade! Tvůj silák síly ať je zbaven,
tvůj mladík ať silou svou ani košík nezvedne!
250Tvůj zápasník ať ze síly své radost nemá, ať leží v temnotách!
Lidi toho města ať sklátí hlad.
Bohaté děti, jež dříve jen nejlepší jedly chléb, ať nyní i po trávě sahají,
muži, co dříve jen nejlepší plody si odnášeli, ať ze stolů sbírají zbytky,
ať řemeny z dveří domu otce svého,
255ty řemeny kožené, nyní zuby svými žvýkají!
Na palác tvůj, jenž pro radost srdce byl stavěn, ať úzkost padne,
zlí duchové ve ztichlé stepi ať bez ustání křičí,
ve stáji tvé, dříve tak čisté,
ať lišky, co v sutinách sídlí, svým ocasem zametají!
260V branách tvých, pro zemi stavěných,
ať ptáci ustrašení svá hnízda si staví!
Ve městě, kde pro víření bubnů nelze již spát,
kde nikdo v klidu neusíná,
dobytčata Nannarova, jež ohrady plní,
265nechť jako zlý, jenž stepí a mrtvými místy obchází, hlasitě bučí!
Na březích tvých, po nichž chodili ti, kdo lodě vlekou, nechť vyroste vysoká tráva
a na cestách tvých, pro vozy určených, ať plevel bují!
A ještě: na březích tvých, po nichž chodili ti, kdo lodě vlekou, kde kdysi se kanálů tyčily náspy,
ať nikdo za horskými kozami, za ovcemi divokými, za hbitými hady hor nechodí!
270Tvá step, rodící kdysi nejlepší trávu, nechť rákos nářku plodí!
Akkade, řeka tvá, přinášející sladkou vodu, nechť jen vodu slanou dává!
Tomu, kdo řekne »v tomto městě chci bydlet«, nechť toto místo příjemné není,
pro toho, kdo řekne »v Akkadu chci se usadit«, nechť není zde vhodný tábor!
Nyní, kdy Bůh slunce načíná den, nechť se tak stane!“
275Na jeho březích, po nichž chodili ti, kdo lodě vlekou, vyrostla vysoká tráva,
na cestách pro vozy určených vybujel plevel.
A ještě: Na jeho březích, po nichž chodili ti, kdo lodě vlekou, kde kdysi se kanálů tyčily náspy,
nikdo za horskými kozami, za ovcemi divokými, za hbitými hady hor nechodil.
Step jeho, rodící kdysi nejlepší trávu, plodila jen rákos nářku,
280řeka Akkadu, sladkou vodu přinášející, dávala jen vodu slanou.
Tomu, kdo řekl »v tomto městě chci bydlet«, nebylo to místo příjemné,
pro toho, kdo řekl »v Akkadu chci se usadit«, nebyl zde vhodný tábor.
Za to, že Akkad zničen byl, Inanně budiž sláva!


-----------------------------------------------------------------------


Báseň o zničení města Akkadu vznikla pravděpodobně ve 21. stol. před n. l. na počátku vlády třetí dynastie urské. Sumersky píšící kněží a písaři se v ní vracejí zpět k historii konce raně dynastického období, kdy v Mezopotámii byla u moci tzv. „akkadská dynastie“ semitských vládců, mezi něž patřil i Sargon (asi 2340-2284 před n. l.).

Prokletí města Akkadu, vložené do úst osmi velkým sumerským bohům, je reakcí na brutální postup akkadské dynastie proti některým střediskům sumerské kultury, především proti svatyni Ekur ve městě Nippuru. Nippurská svatyně byla od počátku sumerských dějin nejslavnějším poutním místem a její bůh Enlil nejuctívanějším pozemským bohem. Sumerští vládci se starali o jeho chrám a tato ojedinělá jednota kultu vznikla zřejmě na základě kdysi existujícího politického svazku mezi jednotlivými městskými státy. Nippurský chrám měl v raně dynastické době asi podobnou úlohu jako svatyně delfská v řecké amfiktyonii.

Starobabylónští písaři v básni viní za zkázu krále Narámsína (asi 2260-2223 před n. l.), který se kultovně prohřešil proti Enlilovi. Čím, bohužel již nevíme. Bůh zakáže králi výstražnou věštbou a zlým znamením obnovit rituály v Ekuru a opouští město. Zajímavá je zmínka o ustavení nového vládce v Nippuru, jakéhosi Mansia, kterého prý dosadil sám bůh Ninurta. - Porušením kultu vznikl podle představ kněží v zemi zmatek, hlad, bída a drahota. Rozzuřeného Enlila uklidňují teprve velcí bozi, kteří proklínají Narámsínovo sídelní město. Zdálo by se, že báseň předznamenala osud celé říše. Akkad podle slov v jejím závěru je zničen. Jeho ruiny dodnes archeologové nenalezli.

Historickou pravdivost skladby však popírají jiné klínopisné tabulky, z nichž vyplývá, že sám Narámsín v Ekuru stavěl a jeho královské soše v tomto chrámu dávali sami Sumerové ještě ve 21. stol. před n. l. bohaté oběti. Akkad také nebyl zničen za Narámsína, ale Gutejci ho vyvrátili až o sto let později (okolo r. 2150 před n. l.).

„Prokletí Akkadu“ je tedy cenné nikoliv jako historický pramen, ale jako důkaz o snaze kněží vysvětlovat politické zvraty v mezopotamských dějinách hněvem bohů pro údajné porušení kultovních předpisů. V této básni je zajímavé i protiakkadské smýšlení, v sumerské literatuře jinak ojedinělé. Popis Gutejců jako nevzdělaných barbarů je zde převzat z jiných historizujících básní, především z druhého „Nářku nad zkázou Uru a Sumeru“.

Text je sestaven celkem z 32 fragmentů, pocházejících z vykopávek v Nippuru a Uru. Počáteční verš Sag-ki-gíd-da en-líl-lá-ke se jako název básně dochoval ve třech katalozích sumerských literárních skladeb. Líčení zkázy Akkadu bylo tedy u Sumerů v 21.-19. stol. před n. l. velmi oblíbeno. Ovšem semitští Akkadové byli skutečně strůjci zániku politické a kulturní velikosti starosumerské civilizace (26. stol. - 2340 před n. l.).

1 2 „Nebeský býk“ je mytická postava, známá hlavně z Eposu o Gilgamešovi. Bohyně Ištar, kterou Gilgameš odmítl jako ženu, poslala prý nebeského býka do Uruku, aby zničil město. Gilgameš se svým přítelem Enkiduem nad ním zvítězili. Babyloňané později uctívali obávaného bojovníka Ištary v souhvězdí Taurus, s kterým byl v 1. tis. před n. l. ztotožněn.

2 107 Výrazem „jak stála by jen třicet šekelů“ je vyjádřena nepatrná cena.

3 133 Dubla byla nejnižší část rozsáhlého komplexu sumerského stupňového chrámu, ležící u jeho základů. Bývala bohatě zdobena sochami a reliéfy mytických zvířat. Zbožštělé bytosti Lachama, žijící na dvoře vládce oceánu Abzu Enkiho, měly podobu ryb s lidskou hlavou. (Srov. též v. 232.)

4 178-181 Vpád Gutejců do Akkadu vážně narušil chod hospodářství. Pokles hodnoty stříbra, vyjádřený v těchto verších vzrůstem cen základních produktů, svědčí o velké inflaci. Značné kolísání cen výrobků řešili později panovníci v starobabylónské době (od 18. stol. před n. l.) pravidelně vydávanými edikty o jejich základní míře. (Srov. vv. 245-246.)

5 199-200 „Odříznout, oddělit od světla“ stejně jako „přeříznout život“ je sumerský literární obraz pro „nechat zemřít, zabít“.