„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich
 
 
 
[home] [interviews] [reviews] [news] [stories] [about us] [beyond the veil] [contact]
 
 
Enúma eliš (Když nahoře) - jeden z nejdůležitějších a nejsložitějších akkadských mýtů. Je to prakticky jediný ucelený výklad tehdejší kosmogonie. Původní jméno je neznámé, název dostal podle prvních slov.
Mýtus obsahuje sedm zp
ěvů, které mají dohromady zhruba 1100 veršů. Tento mýtus vychází ze sumerských mýtů, ale používá i různé akkadské prameny, místy je patrné ovlivnění semity. Cílem tohoto díla je vysvětlit povýšení Marduka na hlavního boha. Doba vzniku tohoto mýtu není zcela jasná bývá uváděno mezi 18. - 7. stol. př. Kr., nejpravděpodobnější se zdá, že vznikl v době vlády Nabukadnezara I. tj. 1125 - 1104 př.Kr., za jeho vlády byl i Marduk prohlášen nejvyšším bohem.

I. tabulka
Mýtus začíná v dobách, kdy nic neexistovalo (nebe, zem
ě, atp.), existoval pouze Apsú (Abzu - (sladkovodní oceán) a Tiamat (slaný oceán), jejich vody se postupně mísily, z čehož vzniklo několik generací bohů (Lachmu, Lachamu; Anšar, Kišar; An, Enki), tento proces (teogonie) skončil stvořením Marduka (rodiče: Enki a Damkina).

Postupn
ě dojde mezi rodiči (Apsú a Tiamat) a jejich dětmi ke konfliktu, rodičům se nelíbí velká aktivita jejich dětí. Apsú se proto, spolu se svým rádcem rozhodne zničit svoje děti. Nejprve se snaží spojit s Tiamatou, ale jelikož neuspějí, vymyslí plán, o kterém se bohové dozví. Ea vymyslí kouzlo, po kterém Apsú usne, Ea mu potom odebere odznaky moci, spoutá ho a zabije.
Poté je v nitru Apsú zrozen Marduk, který je úžasný, zde jsou vylíčeny jeho přednosti.

Hraní Marduka dále rušilo Tiamatu a n
ěkteré další bohy, proto Tiamat stvořila hrůzy (draky, Girtablilu), vytvořila armádu z bohů, jejím velitelem se stal Kingu, kterému Tiámat dala tanulku osudů.

II. tabulka
Na počátku této tabulky je vylíčeno Tiamatino vojsko, jeho t
ěšení se na bitvu, poté se o vojsku dozvědí noví bozi. Anšar schání někoho, kdo se Tiamatě postaví, ale nejprve ho odmítá Ea a poté i An. Nakonec se nabídne Marduk, který ale má podmínku, že se stane nejvyšším bohem.

III. tabulka
Anšar zde říká svému rádci Kakovi, aby svolal hostinu, poté opakuje, co ud
ělala Tiamata. Kaka pak obchází bohy, zve je k hostině, přitom je zasvěcuje do situace (opět je opakována část o Tiamatě).
Na konci se bohové sejdou na hostin
ě, aby určili Mardukův osud

IV. tabulka
Zde nejprve bohové určí Mardukovi osud, tím se stane nejvyšším bohem. Poté jde do bitvy s Tiamatou; když ji vidí, nejprve se lekne a situace působí ztraceným dojmem. Když spolu bojují, Marduk vypustí vítr, který se dostane do Tiamatina břicha, pak do ní vstřelí šíp a ten ji rozerve. Rozervanou Tiamat Marduk spoutá a zabije (zabitím Tiamaty začíná kosmogonie).
Poté se utká s jejím vojskem, které chytne do sít
ě. Mrtvé tělo Tiamat je označeno jako kúbu (tzn. embryo, fétus, nestvůra a zrůda) z něj Marduk vytvoří zemi, nebesa.

V. tabulka
V této tabulce Marduk seskupí hv
ězdy do souhvězdí (podobizny a sídla jednotlivých bohů). Mardukovou hvězdou se stala Polárka, kolem které se vše otáčí. Stanovil délku roku, chování měsíce. Z Tiamatiny sliny stvořil sníh a led, z jejích očí Eufrat a Tigris, z jejích ňader pohoří, ochočil Tiamatiny nestvůry. Tabulky osudů odebral Kingovi a svěřil je Anuovi.
Nakonec mu bohové odevzdají vládu a prohlásí ho za svého krále.

VI. tabulka
Marduk iniciuje stvoření člov
ěka (antropogonie), toto provedl Enki, Marduk nestvořil lidstvo pravděpodobně s ohledem na fakt, že v roli stvořitele v mnoha mýtech vystupoval Enki. Podobně jako v mýtu o Atrachasísovi, je i zde obětován bůh (vůdce Tiamatiny armády Kingu).

Po stvoření lidí byli bohové rozd
ěleni na pozemská a nebeská místa. Bohové z vděčnosti postaví Mardukovi Babylon.

VII. tabulka
V této tabulce bohové dali Mardukovi padesát jmen, z nichchž každé obsahuje (vystihuje) jiný aspekt Mardukova božství.
Enúma eliš
[Celé dielo]