„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde
 
 
 
[home] [interviews] [reviews] [news] [stories] [about us] [beyond the veil] [contact]
 
 
SESTUP IŠTARY DO PODSVĚTÍ

NINIVSKÁ VERZE
Do Země bez návratu, panství Ereškigaly,
Ištar, dcera Sínova, rozhodla se jít.
Vskutku se rozhodla jít Sínova dcera
do domu temnoty, příbytku Erkally, 1
5do domu, kam vstupuje se, leč odkud se nevychází,
na cestu, z níž návratu není,
do domu, kde všichni, kdo vejdou, světla jsou zbaveni,
kde prach nuznou je jim stravou a hlína pokrmem.
Světlo nezří, v temnotách bydlí,
10jak ptáci se halí v péřový šat.
Prach uléhá na závoru i dveře
(8)a mrtvé ticho rozlévá se kolem.
Když Ištar dospěla k bráně Země bez návratu,
vrátnému u brány pravila takto:
„Slyš, vrátný, otevři bránu!
15Otevři bránu, ať mohu vejít!
Jestliže bránu neotevřeš a vstoupit mne nenecháš, 2
vypáčím dveře, přerazím závoru,
rozbiji ostění, vyvrátím křídla
a vyvedu mrtvé, ti pohltí živé 3
20a mrtvých víc bude než živých!“
Vrátný otevřel ústa svá
a pravil vznešené Ištaře řka:
„Postůj, paní má, dveře nevyvracej!
(22)Počkej uvnitř …!
Půjdu tvé jméno ohlásit královně Ereškigale.“
25I vešel vrátný a pravil Ereškigale:
„Slyš, tvá sestra Ištar u brány čeká,
ona, jež velká švihadla třímá a před králem Eou čeří hlubinu!“ 4
Když to Ereškigal uslyšela,
jak odříznutá větévka tamaryšku zbledla jí tvář,
30jak rákosové stéblo zčernaly jí rty.
„Jaký to úmysl ji ke mně přivádí, s jakým to záměrem přichází ke mně?
Vždyť já tu piji vodu s Anunnaky,
jím hlínu místo chleba a místo piva kalnou vodu polykám.
Oplakávám muže, kteří opustili ženy své,
35oplakávám dívky, jež z klína svých manželů vyrvány byly,
slaboučké děti oplakávám, jež předčasnou smrtí skonaly.
Jdi, vrátný, bránu jí otevři,
však jednej s ní podle prastarých zákonů!“
I šel vrátný a bránu jí otevřel.
40„Vejdi, má paní, nechť Kuta nad tebou zajásá,
nechť palác té Země bez návratu se raduje z tebe!“
Když první ji provázel branou, korunu velkou z hlavy jí sňal.
„Proč, vrátný, sňal jsi mi z hlavy korunu velkou?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
45Když druhou ji provázel branou, z uší jí sundal náušnice.
„Proč, vrátný, vzal jsi mi z uší náušnice?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
Když třetí ji provázel branou, z krku jí sundal náhrdelník.
„Proč, vrátný, sňal jsi mi z krku náhrdelník?“
50„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
Když čtvrtou ji provázel branou, sebral jí z ňader ozdoby.
„Proč, vrátný, vzal jsi mi ozdoby z ňader?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
Když pátou ji provázel branou, z boků jí odepjal z porodních kamenů pás.
55„Proč, vrátný, sňal jsi mi z boků z porodních kamenů pás?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
Když šestou ji provázel branou, sundal jí náramky z rukou a nohou.
„Proč, vrátný, vzal jsi mi náramky z rukou a nohou!“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
60Když sedmou ji provázel branou, cudnosti roušku z těla jí sňal.
„Proč, vrátný, sňal jsi mi z těla cudnosti roušku?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí!“
Když Ištar sestoupila do Země bez návratu
a Ereškigal ji spatřila, zlostně se osopila na ni
65a Ištar zas proti ní se vrhla bez rozvahy.
Tu Ereškigal otevřela ústa svá
a pravila Namtarovi, poslu svému, řkouc:
„Jdi, Namtare, zavři ji v mém paláci
a šedesát nemocí na Ištaru vypusť!
70Nemoc očí na její oči,
nemoc paží na její paže,
nemoc nohou na její nohy,
nemoc srdce na její srdce,
nemoc hlavy na její hlavu.
75Proti ní celé, proti ní šedesát nemocí vypusť!“
Poté, co vládkyně Ištar sestoupila do podsvětí,
na kravku neskáče býk, osel se s oslicí nepáří
a dívku na ulici neobtěžká muž.
Sám ve své komoře uléhá muž
80a stranou uléhá dívka.
reversSklíčen je Papsukkal, posel velkých bohů, chmurná jeho tvář,
v smuteční šat je oděn a špinavý vlas nosí.
Zemdleně kráčel a před Sínem, otcem svým, dal se do pláče,
před Eou, králem, vytryskly mu slzy.
85„Do podsvětí sestoupila Ištar a ještě není zpět.
Od té doby, co do Země bez návratu sestoupila Ištar,
na kravku neskáče býk, osel se s oslicí nepáří
a dívku na ulici neobtěžká muž.
Sám ve své komoře uléhá muž
90a stranou uléhá dívka.“
Král Ea v svém moudrém srdci stvořil muže,
stvořil herce jménem Asúšunamir.
„Jdi, Asúšunamire, vydej se k bráně Země bez návratu!
Ať sedm jejích vrat otevře se před tebou!
95Ať uvidí tě Ereškigal a raduje se z tebe!
Až její srdce bude klidné a rozjasní se její mysl,
zaklínej ji při všech velkých bozích!
(r. 13)Vždyť nejsi zrozen z mateřského lůna.
Pak pozvedni hlavu a povšimni si měchu!“
„Ó, paní má, ať podají mi měch, abych se z něho vody napil!“
100Když to Ereškigal uslyšela,
do stehna se udeřila, hryzla do prstu.
„Žádal jsi ode mne něco, co žádat jsi neměl.
Jdi, Asúšunamire, proklínám tě kletbou velikou! 5 6
Budeš se živit chlebem z městských struh,
105z městských stok se budeš napájet!
Zdržovat se budeš ve stínu hradeb
a na prahu budeš usedat,
opilec i střízlivý udeří tě v tvář!“
Ereškigal otevřela ústa svá
110a pravila Namtarovi, poslu svému, řkouc:
„Jdi, Namtare, zabuš na Egalginu! 7
Lasturami okrášli prahy,
vyveď Anunnaky a posaď je na zlaté trůny!
Ištaru pokrop vodou života a ke mně ji přiveď!“
115Šel Namtar a zabušil na Egalginu. 8
Lasturami okrášlil prahy,
vyvedl Anunnaky a posadil je na zlaté trůny.
Ištaru pokropil vodou života a k Ereškigale ji přived.
(r. 35)„Jdi, Namtare, Ištaru propusť,
(r. 36)však nedá-li ti výkupné, pošli ji zpět!“
(r. 37)Namtar se svými pomocníky Ištaru odvedl.
Když první ji provázel branou, vrátil jí na tělo cudnosti roušku.
120Když druhou ji provázel branou, vrátil jí náramky na ruce a nohy.
Když třetí ji provázel branou, vrátil jí na boky z porodních kamenů pás.
Když čtvrtou ji provázel branou, na ňadra vrátil jí ozdoby.
Když pátou ji provázel branou, vrátil jí na krk náhrdelník.
Když šestou ji provázel branou, vrátil jí do uší náušnice.
125Když sedmou ji provázel branou, vrátil jí na hlavu korunu velkou.
„Jestliže nedá ti výkupné, pošli ji zpět!
Dumuziho, manžela jejího mládí,
vykoupej v čisté vodě, vonným olejem pomaž,
v červené roucho ho oblékni; nechť zahraje na flétnu z lazuritu
130a bujné děvy ať jeho mysl rozjaří!“
Vládkyně Belili se přizdobila šperky,
drahými kameny byl její klín pokryt.
A když uslyšela nářek bratra svého, udeřila v klenoty, jež krášlily jí tělo,
udeřila v drahokamy, jež pokrývaly zpředu kravku divokou.
135„Jediného mého bratra mi neber!“
Až Dumuzi vystoupí na zem, až vystoupí s ním flétna z lazuritu a prsten z karneolu,
až vystoupí s ním plačící muži a plačky,
nechť vystoupí též mrtví a čichají obětní kouř!

DRUHÁ AŠŠURSKÁ VERZE

K Antum, mocné vládkyni podsvětí,
k bohyni, jež sídlí vprostřed Erkally,
na to Velké místo, k mocné vládkyni podsvětí, 9
k bohyni, jež sídlí vprostřed Erkally,
5k podsvětnímu paláci, odkud se poutník nevrátí,
kde světlo neozáří lidskou bytost,
kde mrtví sraženi jsou v prach,
kde temnota se rozprostírá a hvězda nevzejde,
tam dcera Sínova rozhodla se jít.
10Vskutku se rozhodla jít a vydala se v místa,
odkud se poutník nevrátí.

---------------------------------------------------------------


Mýtus o Ištařině cestě do podsvětí je znám ve dvou verzích. Starší z nich pochází z Tiglatpilesarovy knihovny v Aššuru, tedy z konce 12., resp. z počátku 11. stol. před n. l., mladší byla nalezena v ninivské Aššurbanipalově knihovně (7. stol. před n. l.). Kromě těchto dvou byla objevena, rovněž v Aššuru, ještě verze třetí, z níž je však známo pouze 11 počátečních řádek, které byly zapsány na školní tabulce v období vlády Tiglatpilesara I. (1115-1077 před n. l.). Pokud lze z daného materiálu usuzovat, od obou verzí předcházejících se podstatně liší. (V překladu je uvedena jako „Druhá aššurská verze“.)

Závěrečná část skladby o Ištařině cestě do podsvětí (ř. 126 ad.) je ve svém doslovném znění nesrozumitelná a snahy o její přesnou interpretaci zatím selhávají. Pravděpodobně jde jen o výtah z textu, o jakési poznámky, jež měly pomoci recitátorově paměti. Z nich lze vyrozumět pouze tolik, že v náhradu za Ištaru byl do podsvětí odvlečen její manžel Dumuzi a toho pak oplakává jeho sestra Belili, nesoucí zde přídomek „Divoká kravka“.

NINIVSKÁ VERZE

1 4-10 Stejný obraz podsvětí podává „Epos o Gilgamešovi“, VII. iv. 33-39 (přel. L. Matouš, Praha 1976, str. 69), a skladba „Nergal a Ereškigal“, II. konec - III. 5 (viz str. 246). (8) ad. Řádky označené číslicemi v závorce vybočujícími z marginální číselné řady jsou obsaženy pouze v aššurské verzi.

2 16-20 Varianta aššurské verze (ř. 14-18): „Jestliže bránu neotevřeš, rozbiji ostění, vyvrátím křídla, přerazím výztuhu, vytrhnu držadlo! Mrtví vystoupí ke mně, pohltí živé a živých víc bude než mrtvých.“

3 19-20 Stejná slova pronáší Ištar k Anovi v „Eposu o Gilgamešovi“, VI. 99-100 (op. cit., str. 60).

4 27 Zřejmě narážka na nám neznámý mýtus.

5 103 Varianta aššurské verze (revers, 19-20): „Jdi, Asnamire, určím ti osud, jenž zapomenut nebude! Osud ti určím, jenž navěky zapomenut nebude!“

6 103-108 Obdobně proklíná Enkidu nevěstku v „Eposu o Gilgamešovi“, VII. iii. 6-36 (op. cit., str. 67). Část jeho kletby (22-24) je téměř doslovným citátem z prokletí, jež Ereškigal pronáší nad Asúšunamirem (106-108).

7 111 Varianta aššurské verze (revers, 27): „Jdi, Namtare, zabuš na palác Diligina!“

8 115 Varianta aššurské verze (revers, 31): „Šel Namtar a zabušil na palác Diligina.“

DRUHÁ AŠŠURSKÁ VERZE

9 3 „Velké místo (Velká země)“, sumersky ki-gal, jeden z názvů pro podsvětí. Je obsažen ve jméně bohyně Ereškigaly. Ereškigal sumersky znamená doslova „Paní(?) Velké země“.