„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain
 
 
 
[home] [interviews] [reviews] [news] [stories] [about us] [beyond the veil] [contact]
 
 
Mrtvých jmen soupis - Necro_nomi_con - spis na nějž se hromadně odvolávají šílení domorodí blikači TV obrazovek a výrobci hororů a jenž se původně jmenoval Al Azif (Hmyzí bzikání), pochází podle romantických nadšenců z dob omajidského chalifátu. Autorem má být údajně pomatený arabský básník Abdul Alhazred, žijící v jemenském městě Saná. Dílo, o němž je právě řeč, vytvořil básník a možný satanista, až v Damašku, kde se usadil krátce před svojí smrtí. Abdul Alhazred byl přesvědčen, že tenkrát, ve zříceninách pouštního města, prožil setkání s prastarou entitou. Zřejmě velmi upovídanou, neboť mu sdělila své strašlivé arkánum - nesdělitelná tajemství. Tajemná mysteria entity, jež zdávna opanovala Zemi a přilehlý vesmír. Prastarých bytostí z první generace bohů, mnohem starších než samy vzpomínky lidstva. Se vší pravděpodobností mohou být tyto bytosti, velmi podobné hadím šedivcům“, které staří Římané kdysi nazývali "Incubus a Sucubus", rovněž totožné s démony Asury ze starohinduistických eposů. Právě těch, kteří prý v současné době, za asistence páté kolony, v zákrytné podobě Bedroom Vistors, dokonce okupují naší planetu. Nekronomicon vypráví celé zkazky o těchto bytostech, prastarých bozích chaldejských čarodějů (starého Sumeru), jež v prastarých časech, kdy se teprve tvořila naše sluneční soustava (viz epos Enúma Eliš) přišli z planetárního systému jedné z hvězd v souhvězdí Orionu. Z míst odkud sestoupil i staroslovjěnský (velkomoravský) svarožic Koleda - česky Koloděj.

Necro_nomi_con, prý nejstarší kniha světa, hovoří zejména o dobách, kdy se tyto podivné bytosti začaly usazovat se dnech mělkých moří a oceánských šelfech, aby později budovaly svá shromáždiště v podzemních jeskyních, ale i v nehostinných pustinách zemských pólů. Spis básníka a šíleného učně chaldejských čarodějů byl kolem roku 950 n. l. přeložen do řečtiny, po roce 1228, krátce po latinském překladu Theodora Piláta vešla do všeobecného povědomí romantických satanistů a čarodějů pod Necronomicon. Součástí spisu mají být i magické formulky umožňující prastarým bytostem z dávno zaniklých vesmírů přicházet do našeho časoprostoru. Po roku 1228, krátce po latinském vydání díla, papež Řehoř IX. spis zatratil a postavil mimo zákon. Originály jsou ztraceny, když dnes mohou být nahrazeny čímkoli, co se zavedenému systému a šíleným blikalům z post_apokalypticky motivovaného filmového průmyslu právě hodí... Zasvěcující rituály černé magie umožňující prostup dávných entit do našeho časového systému? Nic není tak málo šílené, aby to nemohla být alespoň TV virtuální realita. Připomeňme si však nesporný fakt, že to byl právě papež Řehoř IX., jenž prakticky odstartoval Velký hon na čarodějnice. Byla to právě bula papeže Řehoře IX., ze dne 13. června 1233, kterou je hledána jakási satanská bytost, drze a bez povolení Svaté Inkvizice obcující s prostým i neprostým lidem. Zcela vychrtlá až bezmasá bytost, s charakteristicky šedou chladnou pokožkou, zjevující se v intenzivní záři, vycházející z horní poloviny těla pradávné bytosti. Neobvykle velké černé a kupodivu svítící oči s telepatickými schopnostmi, vznášející se hravě v prostoru a procházející libovolně silnou zdí, či sebemenším komínem! Bula papeže Řehoře IX. byla, a dodnes vlastně je, nejen původním metodickým listem Svatého Otce, a zároveň je i jakýmsi středověkým zatykačem Svaté Inkvizice typu „Wanted Live or Death „ (Hledán živý nebo mrtvý)!

Je jich sedm a přesto nekonečně mnoho. Démoni strachu procházejí časem. Dobývají všechny věže. Od Uru do Nippuru. Přesto je Ur nepozná! Srazili moc všech mocných měst lidí v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. A přesto je lidé, i mocná města neznají, Létají v povětří, přesto je lidé nevidí, Porazili již východ a přesto je západ nezná! Zaplavili terorem západ, přesto východ nevěří! Jejich jména i čísla jsou lidem neznámá! Jejich podoby se podobají všemu a čemukoliv! Jejich obydlí jsou mezi našimi obydlími, ale i v pustinách země, v jeskyních i na dnech moří. V příbytcích lidí, kteří jim slouží a přinášejí oběti! V chrámech společenství smrti. Kde vyvolení hlupáci magickými cestami otevírají brány, za nimiž vládne Ereš_ki_gal - Paní Velké země, z níž není návratu. Odtud přicházejí, Prastaří temnot procházejí utajenými cestami minulosti, přítomnosti i budoucnosti… Prozatím, skrze multimediální prostituty, vládcové s mnoha jazyky bezuzdně jásají. A s nimi všichni ti, jejichž jména v knize života nebudou nalezena.

Parafráze na Necronomicon
Zdeněk Patrick Z cyklu: "Den, kdy ptáci chodili pěšky"
V těch pradavných dobách planety, pronikali Prastaří a Pradávní, nikoli nepodobni útočícímu hmyzu, branami nebytí, do časů, kdy nahoře nebesa ještě nebyla pojmenována a Ki (Země) dole jménem ještě nemohla být nikým nazvána. Jakkoliv kosmický praoceán Absú (stvořitel velkých bohů) a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva, již dávno smísili své vody dohromady, žádný z bohů se na úsvitě všeho pozemského dění ještě neobjevil, aniž jménem mohl být nazván a osud žádného nebyl nikým určen. A s Pradávnými vystoupili z hlubin zapomnění, i Alalu. Entita krvežiznivých bytostí se psí tváří.

Parafráze na I. Tabulku eposu Enúma Eliš (Babylónský epos o stvoření světa).
(Mýty staré Mezopotámie).
Již přicházejí z dávno minulých vesmírů, když dlouhý čas beznadějně přežívali u neprůchozích bran černé říše Gin zir, aby jednou a pak tisíckrát pronikli branami meziprostoru. Stalo se tak na úsvitu planety, aby tak bez potíží opanovali počátek časů. Neboť nebylo tehdy nikoho, kdo by se jim postavil jako rovnocenný. Stalo se tak za časů, kdy se naše Sluneční planetární soustava teprve tvořila a žádný z bohů ještě nebyl stvořen. Žádný nebyl pojmenován. Ze svých shromaždišť a dávných pevností pak pronikali Pradávní a Prastaří, děti nejhlubších temnot, později i skrze vyvolené
zasvěcence, do hloubi našich duší, aby v nadcházejícím období vždy stáli za vším zlým, co tuto planetu a její lid postihlo:
Přicházejí děti podsvětí zrozené v dobách Anuova stvoření, prastaří andělé temnot. Hlasitě dnes řvoucí v ulicích i na výsostech.
Z nebeských výšin přinášejí zničení.
Démoni a zplozenci temnot přicházejí a prostupují i těmi nejsilnějšími zdmi.
Žijí v opuštěných pustinách, podzemních prostorách Země i hluboko při dnech Oceánů.
Podivné bytosti přicházejí, neznají potravu, neznají nápoje, nejedí odsypanou mouku, nepijí ulitou vodu, nepřijímají příjemné dary! Vegetují a přežívají i v těžko přístupném mimoprostoru hlubokých nebes. Plíží se zákeřně skrze soustavy jeskyň, jejich shromaždiště leží v opuštěných pustinách Země.
Nemají žádného jména, ani nebesích, ani na Zemi.
Vládnou skrze „svobodně volené
i vyvolené!
Jsou Prastaří a Pradávní!
Vždy najdou ty, které hledají.
Přicházející z dávno zaniklých vesmírů a nikdo je nezná.
Oděni do hrůz a utrpení parazitují na lidském strachu! Číhají a pozorují naše domovy, spadají z nebes, jak shnilé podzimní listí!
Oddělují ženy od mužů, matky od dětí, děti od rodičů!
Virtuální realitou utloukají pravdu k smrti.
Nic je nezastaví! Jsou to andělé temnot!
Přicházejí neslyšně v podobě nedýchatelného vzduchu, rezaté mlhy, prší jako bariový déšť z uměle vytvořených mraků! Přicházejí z mimoprostor nebytí, brány podsvětí.
Stávají se bohy bohatých hlupců.
Vzýváni tajnými spolky seskupují síly.
Přistupují k nám bystře skrze své domorodé žoldáky!
Jsou svatými otci zákeřně zinscenovaného teroru, lží, zloby a uměle vybuzených nemocí.
Skrze uměle vyvolané stresy napadají naše těla, prostupují skrze krev nevinných obětí.
Jejich moc se upevnila dnes i včera, i mnohem dříve, než byl ustaven samotný základ Nebes a Země - Brána bohů, když ještě nebyl položen základní kámen obranných věží pevnosti Babylónu!

Parafráze eposu I. Tabulky eposu Enúma Eliš (Babylónský epos o stvoření světa)
(Mýty staré Mezopotámie).
Stalo se tak v šeru tajemného času, kam lidská paměť nedosahuje. V dobách, kdy ještě nebyl postaven základní kámen Nebes a Země - E_Temen_an_ Ki , když ani Šu_Ana (Babylon) ještě neexistoval. Za časů pána chaldejských čarodějů Enkiho, mocného draka, jenž v Eridu stojí, jehož stín pokrývá nebe i zemi. Enkiho vládce Anunnaki(ů). Tehdy prý strašná válka bohů zasáhla Zemi.
Vystupují z hlubin oceánu.
Přicházejí i z rozlehlosti nebes.
Nejsou ani muž, ani žena.
Neplodí děti.
neznají potravu, neznají nápoje, nejedí odsypanou mouku, nepřijímají příjemné dary
Je jim cizí dobročinní.
Posilují se našimi obtížemi.
Svou sílu čerpají ze Zla.
Stresy, zločiny a zvrhlosti jsou jejich radostí.
Jejich jména nebudou v knize života nikdy nalezena

Přicházejí, neboť pronikli kdysi skrze sedm bran Gin_Zir do reálné skutečnosti naší planety. Přicházeli a odcházeli v dobách, kdy ještě nebyly položeny základy Babylonu, odtud pak do dávné minulosti, přítomnosti a budoucnosti planety. Pronikli, aby ovládli skrze prodejné vládce nás i naší mysl. Jejich frakce a satanistické sekty buší, skrze své prospektory a politruky, do všeho, co se jim zamane. Ničí, kradou a trvale lžou. Uměle vybuzené katastrofy přicházejí skrze Umrlčí hlavu a zkřížené hnáty. Zabíjení dětí bude jejich poznávacím znamením. Satanova sběř přichází a peklo s nimi. Podvody a zločin jsou jejich potravou, když státní terorizmus, kamerizace a čipizace již vztekle poskakují nedaleko. Přichází a řvou v rytmu návykových drog a zářivě běsnících obrazovek. A hovoří o naších nezadatelných právech a svobodách. Aby však ovládli vše! Snad i Boha samého!

Pokud si dobře vzpomínám, tak vetřelci typu Asura, tvrdili našim mezopotamským předkům, že jejich rod, respektive planetu, postihlo nesmírné planetární neštěstí (později, po 4000 letech, prý přijuchali s jinou variantou. Neštěstí postihlo prý "bratry" v Orionu. Potřebují tedy naše enzýmy, krev a množství genetického materiálu). Jedině možná záchrana tehdy prý byla skrze pozemské zlato, pomocí něhož vybudují kolem své domovské planety ochrannou barieru.
Což není až tak hloupý nápad. Možná směřující k eliminaci dálkových detekcí, respektive odklonění, či částečné pohlcení detekčních signálů zrcadly na bázi zlata či naopak stříbra.

Planetární zásoby stříbra (ale i drahých kamenů) nakonec vybledly rovněž. V dolování pozemského zlata nastal velký boom. Skrz na skrz časem. K otrocké práci jsou nutné pracovní síly, takže otrokářské svazy pracují na plné obrátky.
Avšak kupodivu nikdo, mimo spiklenců, žádné mimozemce s přízemními tužbami domorodých bankéřských konglomerátů, nikdy nespatřil ani koutkem oka. Přesto Sumer téměř navždy beze stop mizí. Přinejmenším na více než 4000 let. Po Sumeru je na řadě Egypt. Čeká jej však stejný osud. Egypt se posléze stává ubohou provincií starého Říma.


Nastává období starého Říma, z něhož pocházejí pouze dílčí informace o fenoménu sukubi a inkubi. Časů, kdy křesťané byli ještě neznámou budoucností a nezvaní démonští návštěvníci římských ložnic, pracovali kupodivu podle stejně ďábelského scénáře, jako bedroom vizitors dvacátého století.
Nezávisle na vůli a vědomí svých obětí, s nimi zcela netradičním způsobem „souložili“ již před více než třemi tisíci léty.
Termín sucubi a incubi překvapivě není církevním vynálezem, jakkoliv v inkvizičním slovníku Svaté inkvizice rychle zdomácněl.
Po Římu, jenž je navždy zničen germánskými barbary, přichází do úvahy Vatikán:
Při pravidelné generální audienci na Svatopetrském náměstí, kterou oficiálně pořádá úřadující Papež, oznámil Jan Pavel II. (polský rodák Karol Wojtyla) potvrzení církevního dogmatu o existenci neviditelných nebeských bytostí.
Existence andělů byla účelově popírána již od dob saduceů (konzervativní křídlo vyšších židovských kněží pracujících jako protějšek farizeů).
Ve středu 9. července 1986 cítil Pontifex Maximus opětovně závěry 1. vatikánského koncilu potvrdit. Andělé jsou nesmrtelné duchovní inteligentní bytosti se svobodnou vůlí. Jsou to neviditelné bytosti provázející nás všemi našimi lidskými touhami a nadějemi.
Odvážné vyhlášení, jež se musí opírat o důkazní materiál!
Připomeňme si pro úplnost, že existují i padlí andělé, někdejší strážci nebes, o nichž hovoří nejen Platon v úryvku "Kritias", ale i apokryfní Enochova kniha.
Necronomicon a mezopotámske mýty
[NEXT>>>]