U východního konce ostrova Long Island se nachází velmi důležitý energetický bod, který se nazývá Montauk. Pro okolní obyvatelstvo je toto místo známé malebnou přírodou a vysokým majákem, který jako opuštěné torzo připomíná přítomnost starobylé pevnosti a opuštěné letecké základny. I když tato základna byla oficiálně vojenským letectvem opuštěná v roce 1969 byla opětovně za prapodivných okolností znovu otevřená a byla provozována bez vědomí veřejnosti a mnohých oficiálních míst. Financování této základny zůstává doposud obestřeno silným závojem dohadů a domněnek. Mnozí vládní úředníci hledali odpověď bez úspěchu. Kruh jistých zasvěcenců je pevně přesvědčen, že Montauk je spojen s kulminací jistého fenoménu, který se počal odvíjet na palubě U.S.S. Eldridge v roce 1943. Jmenovaný fenomén je široké veřejnosti znám jako „Filadelfský experiment“. Podle jistých faktografických materiálů katastrofou Eldridge experimenty neskončili, ale naopak vstoupily do další fáze, která trvala prakticky 30 let. Experimenty byly soustředěné do tří hlavních oblastí: řízená manipulace prostoročasu, navázání spojení s mimozemskou formou inteligence a mentální inženýrství zaměřené na manipulaci s lidským vědomím. Extrapolace toho výzkumu spadá do roku 1983, který v systému dilatace času tvoří druhou stranu časové trhliny jejíž ústí se nachází v roce 1943. Vydáme se na dobrodružnou cestu přímo do nitra laboratoří Montauk. Dozvíte se informace takového rozsahu, že jsou dodnes oficiálně opatřeny nálepkou „Top Secret“. Průvodcem Vám bude bývalý vědecký pracovník, který se účastnil Projektu Montauk, vynálezce a inženýr elektrotechniky Preston Nichols. Člověk, který byl několikrát na pokraji smrti „jen proto“, že veřejnosti odhalil fakta, která měla navždy zůstat pohřebená v nevědomí. Vítejte před otevřenou bránou do podsvětí….. Vítejte v Montauk…..
Zatímco „Projekt Phoenix“ zkoumal počasí a používal radiosondy, „Projekt Rainbow“ (Projekt Duha), který byl iniciován na konci roku 1940 byl znovu reaktivován. „Projekt Rainbow“ (bylo ve skutečnosti krycí jméno pro sérií operací jež vyvrcholily „Experimentem Philadelphia“) se vracel k výzkumu fenoménu se kterým se setkal na palubě USS Eldridge. Jmenovaný projekt se soustředil na výzkum extrémně silného elektromagnetického pole. Plody tohoto výzkumu lze hledat např. ve vzniku tzv. „stealth craft“.
Ve stejné době byl znovu do původní funkce povolán Dr. John von Neumann s celou svou výzkumnou skupinou. Tito lidé stáli v podstatě u založení „Projektu Rainbow“, takže se vraceli do známých vod jenom s tím rozdílem, že nyní měli za úkol zjistit jaké faktory způsobily krach Filadelfského experimentu.
Někdy na počátku padesátých let 20. stol. bylo rozhodnuto sloučit výzkum v „Projektu Rainbow“ s výzkumem radiosond, takže od této chvíle se pro obě nezávislé výzkumné linie počal používat jeden název a to „Projekt Phoenix“. Ředitelství tohoto projektu se nacházelo v „Laboratořích Brokhaven“ na Long Island přičemž mužem číslo jedna zde byl právě Dr. John von Neumann.
Dr. John von Neumann byl matematik, který přišel do Spojených Států z Německa. Stal se významným teoretickým fyzikem přičemž se především proslavil svými pokročilými představami o prostoru a času. Byl vynálezcem počítače a na Univerzitě v Princeton kde sloužil jako vedoucí Ústavu pro pokročilá studia projektoval první počítačové vakuové lampy. Dr. John von Neumann měl dobrý intuitivně nastavený technický cit. Měl jedinečnou schopnost transformovat teoretické pozadí v praktický technologický konsensus. Jeho silná základna v teoretické matematice mu umožňovala velmi dobře komunikovat s Einsteinem a na straně druhé mohl tuto teorii přenášet k výkonnému inženýrskému týmu. Tvořil tak velmi dobře fungující most mezi těmito dvěmi enklávami výzkumu.
Když tento vědec začal opětovně svou prácí na tomto projektu velmi rychle zjistil, že se bude muset velmi intenzivně věnovat metafyzice. Tedy aby jste tomu dobře rozuměli - metafyzické podstatě lidské bytosti. Jde o to že jednotlivé technologické aspekty „Projektu Rainbow“ způsobily, že fyzikální resp. biologická struktura lidských bytostí nacházejících se v průběhu experimentu na palubě lodi „Eldridge“, byli doslova molekulárně prorostlá s dřevěnými i kovovými přepážkami na lodi či jinými čistě hmotnými objekty. Celá řada těchto jedinců byla znetvořena k nepoznání. Zbytek posádky měl natolik esoterickým způsobem defragmentovanou mysl, že musel být do konce svého života umístěn v blázincích.
Dr. John von Neumann se svým výkonným týmem zhruba 10 let řešil tento problém, tedy to proč měli lidé tak fatální potíže s elektromagnetickým polem, které je navíc posouvalo zcela nepředvídatelně na různá místa a do různých časových vrstev. Lze konstatovat, že klasické fyzické, ale i metafyzické procesy lidského organismu (samozřejmě, že ne pouze něho) jsou velmi úzkým způsobem spojené elektromagnetickým planetárním polem. Je tedy zřejmé, že uměle vyvolané extrémně silné elektromagnetické pole muselo mít velmi silný vlil na lidský organismus a vyvolalo chronickou řadu nekontrolovatelných prostoročasových poruch pevně spojených s organismy všech osob ovlivněných tímto polem. Evidentně došlo k narušení prostorového a časového referenčního bodu.
Na tomto místě by bylo velmi vhodné upozornit na fakt, že technologie „Projektu Rainbow“ dokázala aktivovat jev, který bychom mohli nazvat „pulsní umělá realita“. Tento efekt dokáže doslova odvolat z existenční reference našeho prostoročasu jakýkoliv objekt, který podléhá uměle vyvolanému toku času ze své vlastní existenční roviny mimo rámec naší reality. Ovšem z pohledu naší reality nedochází k žádnému časovému ovlivňování. Daný prvek prostě stojí mimo čas. Tato situace svým způsobem stojí i za efektem totálního zneviditelnění daného objektu.
„Projekt Phoenix“ měl za úkol odstranit všechny výše popisované nežádoucí účinky nejen na lidský organismus, ale všeobecně na hmotu jako takovou. Nakonec se přišlo na to, že v soudobých technických možnostech lidstva je v podstatě jediná možnost jak těmto negativním vlivům zabránit. Bylo potřeba vytvořit kopii přirozené reference času u každého biologického organismu, který by se v budoucnosti potenciálně podobné akce zúčastnil. Jinými slovy bylo potřeba nahrát živý časový životní parametr příslušného jedince a takto vytvořenou časovou kopii implikovat do uměle vytvořené reality.
Dr. John von Neumann byl v té době nejideálnějším kandidátem jelikož byl velmi kvalitně obeznámen s funkcemi počítače a při této činnosti musel být počítač použit pakliže se měly vypočítat časové reference příslušných osob a zkopírovat tyto reference v okamžiku kdy tito lidé byli vystaveni účinkům silného elektromagnetického pole. Počítač musel vytvořit velmi specifické elektromagnetické pozadí, tak aby fyzické hmotné tělo bylo správným způsobem synchronizováno. Pakliže by se tak nestalo daly by se očekávat zcela stejné a nebo obdobné dramatické účinky.
Jak vidíte dotkli jsme se dvou vysoce důležitých prvků. Jsou jimi hmotné fyzické tělo a samotná čistá lidská duchovní bytost. Zjistilo se, že kdyby nebyla dodržena všechno potřebná pravidla, parametr času by se stal nepřekonatelnou překážkou pro lidského ducha a elektromagnetické pozadí stejnou překážkou pro hmotné fyzické tělo.
V podstatě rehabilitační aktivity v rámci „Projektu Rainbow“ a později „Projektu Phoenix“ započaly v roce 1948 a vyvrcholily v průběhu roku 1967. Jakmile byl projekt dokončen, byla vyhotovena závěrečná zpráva, která byla předložena Kongresu, který měl svým rozhodnutím schválit zda uvolní finanční prostředky pro další vývoj těchto zařízení.
A stalo se cosi velmi neočekávaného. KONGRES ŘEKL - NE!!! Zainteresovaní lidé byli velmi znepokojeni tím co by se stalo kdyby se k držení této technologie dostali rizikové skupiny jedinců po celém světě. A tak v roce 1969 byl „Projekt Phoenix“ definitivně rozpuštěn a ukončen….údajně.
Záření láme vůli
Psychologické zbraně, které mohou donutit nepřátelské vojáky třeba k tomu, aby se okamžitě vzdali, používají záření, které zlomí vůli dotyčného. Oběti se nejprve zvenčí útočícím vlnám brání, ale v určitém okamžiku je záření tak silné, že nemohou klást další odpor. V důsledku námahy, kterou se člověk brání, má údajně docházet i k trombóze mozku.
Pověrčivost a hypnóza
Podle statistiky nehod dochází vždy v pátek třináctého k většímu počtu nehod. V tomto případě je příčinou pověrčivost lidí. Víra v nešťastný den působí podobně jako naočkovaná informace. Lidé pak nevědomě sami pracují na tom, aby se stala nehoda. Tento jev známe z historie i pod pojmem kletba. Při ní se však obracelo vše proti prokletému, sociálnímu okolí dotyčného byla vnucena určitá informace a přenášeny agresivní postoje. Popsaný způsob psychického útoku je ovšem sám o sobě subtilní a nenápadný. Vysílač Montauk však umožňuje také to, aby oběť jednala za situace, kdy její vůle je na určitou dobu zcela ochromena.
Jsou lidé, kteří mají nadání hypnotizovat tímto způsobem ostatní. Často mohou předvádět i před publikem, že mnozí přítomní udělají něco zcela proti své vůli. Lidé nadaní jasnovidecky při takové hypnóze vnímají, jak se část jejich éterického těla dělí u hlavy osoby na dvě části a usazuje po stranách. Na místě, kde mělo éterické tělo hlavu, pak vidí jasnovidec éterickou hlavu hypnotizéra. Tento druh hypnózy však normálně funguje jen na vzdálenost několika metrů. U vysílače Montauk ovšem omezení vzdálenosti neexistuje. Hypnóza s vysílačem Montauk byla zkoušena i na zvířatech, která byla ovlivňována, aby se pohybovala mimosmyslově vnucenými směry.
Nenápadné napadení
Ničivý efekt má spočívat ve vyvíjení „časového záření“, které sestává z chrononů (nejmenší jednotka času, tzv. atomy času). Ruský astrofyzik a teoretik času Nikolaj Kosyrov údajně při svých experimentech zjistil, že čas má i energetickou kvalitu. Takové záření by mohlo proniknout vším. U většiny psychozbraní si oběti nejsou vůbec vědomy toho, že byly napadeny a nechtějí si to uvědomit ani dodatečně. U chronálních paprsků je tomu jinak. Je-li člověk takovým zářením zasažen, zpřetrhá se jeho aura na kusy a brání centrálnímu nervovému systému v jeho funkci. I kdyby takové oběti byly materialisty a nechtěly připustit, že aura existuje, protože ji necítíme, v případě zasažení už by ji popírat nemohly. Ihned by se totiž u nich objevily příznaky duševní choroby a to i v případě, že tito lidé předtím byli duševně zcela zdrávi a ani v jejich rodině se duševní nemoci nevyskytovaly. Imunitní systém by okamžitě přestal fungovat.
Zbraně hromadného ničení
Zatímco chronální paprsky člověka nezabíjejí, jen psychicky otupí, údajně existují zbraně, které nechají člověka zemřít v mukách. Jsou založeny na principu infrazvuku, kterému nervový systém nemůže odolat. Navíc ještě existují přístroje, které efektivně ovlivňují nervový systém kombinací mikrovln a ultrazvuku. Budou-li dostatečně výkonné, mohou pokrýt velké plochy a zařadit se ke zbraním hromadného ničení.
PSI V Perském zálivu
Existují dohady o tom, že výsledků projektu Montauk bylo použito i ve válce v Perském zálivu. Když stály americké a irácké jednotky proti sobě, přeletěl nad hlavami iráckých vojáků americký vrtulník. Ti prý ihned dali ruce vzhůru a vzdali se. Přitom je nutno vzít v úvahu i to, že šlo o stejné Iráčany, kteří měli osmileté bojové zkušenosti z předchozí války s Íránem. V jiném případě měli být iráčtí vojáci, kteří se zdržovali v masivním a bezpečném bunkru, přinuceni ke kapitulaci. Když se britský reportér BBC zeptal brigádního generála Neila, jak tento obtížný úkol vyřeší, důstojník se podřekl a odpověděl, že hodlá nasadit vrtulník s vysílačem působícím jako psychologická zbraň. I americkou armádu v Perském zálivu prý účinek těchto zbraní překvapil, o čemž svědčí to, že zdaleka nebyla připravena postarat se o značné množství zajatců. Velké masy iráckých vojáků, kteří se vzdali, byly něčím, co v dřívějších válkách vedených Bagdádem nikdy neexistovalo.
Zatímco „Projekt Phoenix“ zkoumal počasí a používal radiosondy, „Projekt Rainbow“ (Projekt Duha), který byl iniciován na konci roku 1940 byl znovu reaktivován. „Projekt Rainbow“ (bylo ve skutečnosti krycí jméno pro sérií operací jež vyvrcholily „Experimentem Philadelphia“) se vracel k výzkumu fenoménu se kterým se setkal na palubě USS Eldridge. Jmenovaný projekt se soustředil na výzkum extrémně silného elektromagnetického pole. Plody tohoto výzkumu lze hledat např. ve vzniku tzv. „stealth craft“.
Ve stejné době byl znovu do původní funkce povolán Dr. John von Neumann s celou svou výzkumnou skupinou. Tito lidé stáli v podstatě u založení „Projektu Rainbow“, takže se vraceli do známých vod jenom s tím rozdílem, že nyní měli za úkol zjistit jaké faktory způsobily krach Filadelfského experimentu.
Někdy na počátku padesátých let 20. stol. bylo rozhodnuto sloučit výzkum v „Projektu Rainbow“ s výzkumem radiosond, takže od této chvíle se pro obě nezávislé výzkumné linie počal používat jeden název a to „Projekt Phoenix“. Ředitelství tohoto projektu se nacházelo v „Laboratořích Brokhaven“ na Long Island přičemž mužem číslo jedna zde byl právě Dr. John von Neumann.
Dr. John von Neumann byl matematik, který přišel do Spojených Států z Německa. Stal se významným teoretickým fyzikem přičemž se především proslavil svými pokročilými představami o prostoru a času. Byl vynálezcem počítače a na Univerzitě v Princeton kde sloužil jako vedoucí Ústavu pro pokročilá studia projektoval první počítačové vakuové lampy. Dr. John von Neumann měl dobrý intuitivně nastavený technický cit. Měl jedinečnou schopnost transformovat teoretické pozadí v praktický technologický konsensus. Jeho silná základna v teoretické matematice mu umožňovala velmi dobře komunikovat s Einsteinem a na straně druhé mohl tuto teorii přenášet k výkonnému inženýrskému týmu. Tvořil tak velmi dobře fungující most mezi těmito dvěmi enklávami výzkumu.
Když tento vědec začal opětovně svou prácí na tomto projektu velmi rychle zjistil, že se bude muset velmi intenzivně věnovat metafyzice. Tedy aby jste tomu dobře rozuměli - metafyzické podstatě lidské bytosti. Jde o to že jednotlivé technologické aspekty „Projektu Rainbow“ způsobily, že fyzikální resp. biologická struktura lidských bytostí nacházejících se v průběhu experimentu na palubě lodi „Eldridge“, byli doslova molekulárně prorostlá s dřevěnými i kovovými přepážkami na lodi či jinými čistě hmotnými objekty. Celá řada těchto jedinců byla znetvořena k nepoznání. Zbytek posádky měl natolik esoterickým způsobem defragmentovanou mysl, že musel být do konce svého života umístěn v blázincích.
Dr. John von Neumann se svým výkonným týmem zhruba 10 let řešil tento problém, tedy to proč měli lidé tak fatální potíže s elektromagnetickým polem, které je navíc posouvalo zcela nepředvídatelně na různá místa a do různých časových vrstev. Lze konstatovat, že klasické fyzické, ale i metafyzické procesy lidského organismu (samozřejmě, že ne pouze něho) jsou velmi úzkým způsobem spojené elektromagnetickým planetárním polem. Je tedy zřejmé, že uměle vyvolané extrémně silné elektromagnetické pole muselo mít velmi silný vlil na lidský organismus a vyvolalo chronickou řadu nekontrolovatelných prostoročasových poruch pevně spojených s organismy všech osob ovlivněných tímto polem. Evidentně došlo k narušení prostorového a časového referenčního bodu.
Na tomto místě by bylo velmi vhodné upozornit na fakt, že technologie „Projektu Rainbow“ dokázala aktivovat jev, který bychom mohli nazvat „pulsní umělá realita“. Tento efekt dokáže doslova odvolat z existenční reference našeho prostoročasu jakýkoliv objekt, který podléhá uměle vyvolanému toku času ze své vlastní existenční roviny mimo rámec naší reality. Ovšem z pohledu naší reality nedochází k žádnému časovému ovlivňování. Daný prvek prostě stojí mimo čas. Tato situace svým způsobem stojí i za efektem totálního zneviditelnění daného objektu.
„Projekt Phoenix“ měl za úkol odstranit všechny výše popisované nežádoucí účinky nejen na lidský organismus, ale všeobecně na hmotu jako takovou. Nakonec se přišlo na to, že v soudobých technických možnostech lidstva je v podstatě jediná možnost jak těmto negativním vlivům zabránit. Bylo potřeba vytvořit kopii přirozené reference času u každého biologického organismu, který by se v budoucnosti potenciálně podobné akce zúčastnil. Jinými slovy bylo potřeba nahrát živý časový životní parametr příslušného jedince a takto vytvořenou časovou kopii implikovat do uměle vytvořené reality.
Dr. John von Neumann byl v té době nejideálnějším kandidátem jelikož byl velmi kvalitně obeznámen s funkcemi počítače a při této činnosti musel být počítač použit pakliže se měly vypočítat časové reference příslušných osob a zkopírovat tyto reference v okamžiku kdy tito lidé byli vystaveni účinkům silného elektromagnetického pole. Počítač musel vytvořit velmi specifické elektromagnetické pozadí, tak aby fyzické hmotné tělo bylo správným způsobem synchronizováno. Pakliže by se tak nestalo daly by se očekávat zcela stejné a nebo obdobné dramatické účinky.
Jak vidíte dotkli jsme se dvou vysoce důležitých prvků. Jsou jimi hmotné fyzické tělo a samotná čistá lidská duchovní bytost. Zjistilo se, že kdyby nebyla dodržena všechno potřebná pravidla, parametr času by se stal nepřekonatelnou překážkou pro lidského ducha a elektromagnetické pozadí stejnou překážkou pro hmotné fyzické tělo.
V podstatě rehabilitační aktivity v rámci „Projektu Rainbow“ a později „Projektu Phoenix“ započaly v roce 1948 a vyvrcholily v průběhu roku 1967. Jakmile byl projekt dokončen, byla vyhotovena závěrečná zpráva, která byla předložena Kongresu, který měl svým rozhodnutím schválit zda uvolní finanční prostředky pro další vývoj těchto zařízení.
A stalo se cosi velmi neočekávaného. KONGRES ŘEKL - NE!!! Zainteresovaní lidé byli velmi znepokojeni tím co by se stalo kdyby se k držení této technologie dostali rizikové skupiny jedinců po celém světě. A tak v roce 1969 byl „Projekt Phoenix“ definitivně rozpuštěn a ukončen….údajně.
Záření láme vůli
Psychologické zbraně, které mohou donutit nepřátelské vojáky třeba k tomu, aby se okamžitě vzdali, používají záření, které zlomí vůli dotyčného. Oběti se nejprve zvenčí útočícím vlnám brání, ale v určitém okamžiku je záření tak silné, že nemohou klást další odpor. V důsledku námahy, kterou se člověk brání, má údajně docházet i k trombóze mozku.
Pověrčivost a hypnóza
Podle statistiky nehod dochází vždy v pátek třináctého k většímu počtu nehod. V tomto případě je příčinou pověrčivost lidí. Víra v nešťastný den působí podobně jako naočkovaná informace. Lidé pak nevědomě sami pracují na tom, aby se stala nehoda. Tento jev známe z historie i pod pojmem kletba. Při ní se však obracelo vše proti prokletému, sociálnímu okolí dotyčného byla vnucena určitá informace a přenášeny agresivní postoje. Popsaný způsob psychického útoku je ovšem sám o sobě subtilní a nenápadný. Vysílač Montauk však umožňuje také to, aby oběť jednala za situace, kdy její vůle je na určitou dobu zcela ochromena.
Jsou lidé, kteří mají nadání hypnotizovat tímto způsobem ostatní. Často mohou předvádět i před publikem, že mnozí přítomní udělají něco zcela proti své vůli. Lidé nadaní jasnovidecky při takové hypnóze vnímají, jak se část jejich éterického těla dělí u hlavy osoby na dvě části a usazuje po stranách. Na místě, kde mělo éterické tělo hlavu, pak vidí jasnovidec éterickou hlavu hypnotizéra. Tento druh hypnózy však normálně funguje jen na vzdálenost několika metrů. U vysílače Montauk ovšem omezení vzdálenosti neexistuje. Hypnóza s vysílačem Montauk byla zkoušena i na zvířatech, která byla ovlivňována, aby se pohybovala mimosmyslově vnucenými směry.
Nenápadné napadení
Ničivý efekt má spočívat ve vyvíjení „časového záření“, které sestává z chrononů (nejmenší jednotka času, tzv. atomy času). Ruský astrofyzik a teoretik času Nikolaj Kosyrov údajně při svých experimentech zjistil, že čas má i energetickou kvalitu. Takové záření by mohlo proniknout vším. U většiny psychozbraní si oběti nejsou vůbec vědomy toho, že byly napadeny a nechtějí si to uvědomit ani dodatečně. U chronálních paprsků je tomu jinak. Je-li člověk takovým zářením zasažen, zpřetrhá se jeho aura na kusy a brání centrálnímu nervovému systému v jeho funkci. I kdyby takové oběti byly materialisty a nechtěly připustit, že aura existuje, protože ji necítíme, v případě zasažení už by ji popírat nemohly. Ihned by se totiž u nich objevily příznaky duševní choroby a to i v případě, že tito lidé předtím byli duševně zcela zdrávi a ani v jejich rodině se duševní nemoci nevyskytovaly. Imunitní systém by okamžitě přestal fungovat.
Zbraně hromadného ničení
Zatímco chronální paprsky člověka nezabíjejí, jen psychicky otupí, údajně existují zbraně, které nechají člověka zemřít v mukách. Jsou založeny na principu infrazvuku, kterému nervový systém nemůže odolat. Navíc ještě existují přístroje, které efektivně ovlivňují nervový systém kombinací mikrovln a ultrazvuku. Budou-li dostatečně výkonné, mohou pokrýt velké plochy a zařadit se ke zbraním hromadného ničení.
PSI V Perském zálivu
Existují dohady o tom, že výsledků projektu Montauk bylo použito i ve válce v Perském zálivu. Když stály americké a irácké jednotky proti sobě, přeletěl nad hlavami iráckých vojáků americký vrtulník. Ti prý ihned dali ruce vzhůru a vzdali se. Přitom je nutno vzít v úvahu i to, že šlo o stejné Iráčany, kteří měli osmileté bojové zkušenosti z předchozí války s Íránem. V jiném případě měli být iráčtí vojáci, kteří se zdržovali v masivním a bezpečném bunkru, přinuceni ke kapitulaci. Když se britský reportér BBC zeptal brigádního generála Neila, jak tento obtížný úkol vyřeší, důstojník se podřekl a odpověděl, že hodlá nasadit vrtulník s vysílačem působícím jako psychologická zbraň. I americkou armádu v Perském zálivu prý účinek těchto zbraní překvapil, o čemž svědčí to, že zdaleka nebyla připravena postarat se o značné množství zajatců. Velké masy iráckých vojáků, kteří se vzdali, byly něčím, co v dřívějších válkách vedených Bagdádem nikdy neexistovalo.
Projekt Montauk
Východ slnka pri majáku Montauk, Long Island, NY
