„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde
 
 
 
[home] [interviews] [reviews] [news] [stories] [about us] [beyond the veil] [contact]
Jeden z kořenů nacistické okultní filozofie je spojen s mýtickou prehistorickou zemí zvanou Hyperborea - Thule. Tak jak Platon cituje egyptskou legendu dávno zaniklé země uprostřed oceánu zvané Atlantida, tak Herodotus zmiňuje egyptskou legendu o prastarém kontinentu Hyperborea. Tato zem měla ležet kdesi na dálném severu. Když změna klimatu, (zřejmě způsobená aktuálním problémem jež souvisel se zemskou osou), způsobila, že ledový příkrov zničil tuto oblast, počali se obyvatelé z těchto končin stěhovat směrem k jihu.

V roce 1679 napsal švédský autor Olaf Rudbeck pojednání o Atlanťanech a Hyperborejcích, které umístil hluboko k severnímu pólu. Je zajímavé, že tento autor zcela jednoznačně vzájemně spojuje obyvatele těchto dvou civilizací. Na první pohled se jedná o chybu jelikož je dnes již zřejmé, že obě dvě civilizace jsou umístěné ve zcela jiných časových pásmech lidské evoluce. Hyperborea daleko předbíhá Atlantidu. Přesto existuje jedno poměrně logické vysvětlení. To mne napadlo poté co jsem si prostudoval některé z dalších Rudbeckových spisů. Rudbeck sice dost komplikovaně, ale na svou dobu poměrně zajímavým způsobem rozebírá originální otázku genetických souvislostí mezi Hyperborejci a Atlanťany. Mé překvapení bylo o to větší, když jsem zjistil, že v soudobé literatuře zabývající analogickými otázkami tato myšlenka zcela chybí.

Podle celé řady badatelů byla Hyperborea rozdělena do dvou poměrně rozsáhlých ostrovů. První z nich se jmenoval Thule a druhý Ultima Thule. Podle těch samých badatelů jsou tyto dva ostrovy v době současné identifikovány s Islandem a Grónskem. Možná na první dojem spekulativní teze, ale nepostrádající patřičnou logiku.

Druhá skupina badatelů inklinující k zemské dutosvětosti umístila Hyperboreu do nitra Země. Konečně když se tam vešla Shambala a nebo Agharta, proč by tam nemohla být i Hyperborea (pokud nejde ovšem o jednu o tu samou věc pod různými názvy). Záležitost jakési rozsáhlé dutiny uvnitř naší planety vzešla z teorie sira Edmunda Halleye (objevitel známé komety, která na jeho počest obdržela jeho jméno). Tato teorie si později našla možná překvapivě mnoho přívrženců. Jedním z nich byl i známý vizionář a spisovatel Jules Verne, který tuto myšlenku zinscenoval v příběhu pod názvem: "Cesta do nitra Země". Asi se mnohý čtenář podiví, ale ani dnes není tato teorie zcela zavržena (i když je podstatně upravená soudobým moderním poznatkům) a má své přívržence i v klasickém vědeckém světě.

V roce 1871 vydal britský romanopisec Edward Bulwer - Lytton podivuhodné literární dílo pod názvem "The Coming Race" (Přicházející Rasa). V tomto díle se rozepisuje o jisté nadřazené rase, kterou označuje termínem "Vril - ya". Tato rasa žije pod zemí, ale plánuje dobýt svět pomocí psychokinetické energie. V podobném duchu se rozepisuje i francouzský autor Louis Jacolliot ve spisech "Les Fils de Dieu" (Synové Boha - 1873) a "Les tradice indo - européeenes" (Indoevropské tradice - 1876) kde stejně tak jako Lytton spojuje thuleánce s tajemnou energií vril pomocí které chtějí dobýt svět na povrchu.

Německý filozof Friedrich Nietzsche (1844 - 1900) také zdůrazňoval pojetí nadčlověka. Velmi zřetelně je tato inklinace patrná v jeho díle "Der Antikrist" (Antikristus - 1895). Nikde ale nezmiňuje sílu či energii "vril".

Jiný pisatel a obhájce indické svobody Bal Gangadhar Tilak ve spise "The Arctic Home of the Vedas" (Arktida domov Védů - 1903) naznačuje stěhování Thuleánců směrem k jihu kde se smísili s původními kmeny arijské kultury. V souvislosti s tím se zdá, že mnoho Němců odvozovalo svůj původ od aryjské kultury. Samozřejmě, že Hitler patřil mezi ně.

Společnost Thule a založení nacistické strany

V roce 1910 německý překladatel spisu "Old Norse Eddas" Felix Nieder založil "Společnost Thule". V roce 1918 pak Rudolf Freiherr von Sebottendorf vytvořil její mnichovskou pobočku. Sebottendorf žil před tím nějakou dobu v Istanbulu, kde v roce 1910 založil tajnou společnost, která spojovala esoterický sufismus s zednářskou filozofii. Jsou známé skutečnosti o tom, že tento muž jistý čas koketoval s tureckým hnutím "Mladí Turci", kteří v letech 1915 - 1916 stáli za genocidou v Arménii.

Turecko a Německo byly za I. světové války spojenci. Když se Sebottendorf později vrátil do Německa stal se členem "Germannen Orders" (Orders of Teutons). Tuto tajnou společnost založil v roce 1912 jako pravicové uskupení ve kterém jsou patrné rysy skrytého antisemitismu. V tom jistém čase se antisemitismus stává přirozenou součástí i již proklamované "Společnosti Thule" přičemž její velmi aktivní mnichovská odnož se stává centrem kontrarevolučního hnutí.

V roce 1919 uvádí do prostředí výše uvedené společnosti člen jejího vnitřního kruhu Dietrich Eckhart i samotného Adolfa Hitlera. Ten se v mládí soustředil na jisté okruhy mystické filozofie a theosofie ve kterých však nijak nevynikl. Eckhart ho údajně začal učit pracovat s energií Vrilu. V roce 1920 se Hitler stává předsedou Německé dělnické strany, která je přejmenována na "Stranu Národně Socialistickou" (nacistickou).

Haushofer, Společnost Vrilu a geopolitika

Další člověk, který velmi ovlivňoval Hitlerovo myšlení byl Karl Haushofer (1869 - 1946), který byl hlavním vojenským poradcem pro japonské otázky. Stal se jím po rusko - japonské válce v letech 1904 - 1905. Haushofer byl fascinován japonskou kulturou a je pravděpodobné, že stál za pozdější již zmiňovanou Japonsko - Německou aliancí. Velmi ho zajímala také indická a tibetská kultura, učil se sanskrt a prohlašoval, že navštívil Tibet.

V době kdy jako generál sloužil v I. světové válce založil v roce 1918 v Berlíně "Vril Společnost" . Jaký je rozdíl mezi "Thule Společností" a "Vril Společností"? V podstatě obě dvě společnosti sdíleli stejný filozofický základ a úzce spolupracovali. Velké množství členů jedné společnosti byli zároveň členy i druhé společnosti. Lze konstatovat, že "Vril Společnost" byla jakýmsi vnitřním kruhem "Thule Společností"- jádrem a nadřízeným článkem. Hledala kontakt s nadpřirozenými bytostmi a především se snažila nalézt zdroje energie "vril".

Jedním z velmi nadaných studentů pana Haushofera byl Rudolf Hess, který byl Hitlerovi představen v roce 1923 v době kdy pozdější vůdce Třetí Říše trávil čas ve vězení za svůj neúspěšný puč. Hitler byl natolik ovlivněn Haushoferovou pseudovědou, že když se v roce 1933 stal německým kancléřem, přijal geopolitiku za svou politiku podmanění si východní Evropy, Ruska a centrální Asie. Klíč k úspěchu viděl v nalezení předků své pseudoaryjské rasy někde v centrální Asii jakožto strážce tajuplné energie "vril".

Svastika je starověký indický symbol tzv. "nezměnitelného štěstí". Sanskrtské slovo "svastika" tedy znamená zdar a nebo štěstí. Používali jí hinduisté, budhisté a další ideologické enklávy po tisíce a tisíce let. Z hlediska ikonografického jde o velmi důležitý symbol, který nalezl svou tradici nakonec i v prostředí Tibetu. Je velmi zajímavé, že se svastika objevuje i v prostředí zcela odlišných západních kultur. Můžeme tak definovat, že jde skutečně o významný globální symbol. Její analogii můžeme vnímat v podobě písmene "G" v prostředí runového písma, symbolizuje také atribut "kosmického architekta" či geometrie jako takové.

Svastika byla také tradičním symbolem starobylého mýtického norského boha hromu a síly (ve skandinávských jazycích známý jako Thor, v němčině jako Donner, v pobaltských jazycích jako Perkunas a ve slovanských jazycích včetně češtiny a slovenštiny jako Perůn). A k tomu ještě jedna malá zajímavost pro sběratele perliček. Právě kvůli asociaci ve vztahu k hromu (hluku) přebrala po I. světové válce (když získaly nezávislost) Litva a Finsko svastiku jako znak pro své vojenské letectvo.

Někdy na konci 19. stol. přijal svastiku jako emblém pro "Neo - Paganské" hnutí v Německu Guido von List. Pro upřesnění Němci nikdy nepoužívali původní sanskrtské označení pro tento symbol, ale vždy ho nazývali "hakenkreutz" (hákový kříž). Později i "Společnost Thule" převzala hakenkreutz jako část svého vlastního emblému v kruhu se superponovanou německou dýkou. A konečně v roce 1920 podle návrhu dr. Friedricha Krohna adoptoval Hitler hakenkreutz v bílém kruhu pro ústřední vlajkovou ikonu nacistické strany. Jako pozadí pak vybral rudou barvu coby symbol rudé vlajky svého soupeře - komunistické strany.

A nyní malé upřesnění. Francouzští výzkumníci Louis Pauwels a Jacques Bergier ve svém spise: "Le Matin des Magicienes" (1962) v českém překladu (Jitro kouzelníku, vyd. např. nakl. Svoboda v roce 1990) se píše, že Haushofer přesvědčil Hitlera k užívání svastiky. Zřejmě vycházeli z Haushoferova zájmu o indickou a tibetskou kulturu. Tento počin je ale ve skutečnosti nereálný jelikož je nyní velmi dobře prokázáno, že se Haushofer s Hitlerem až do roku 1923 prostě nemohl setkat. Tento symbol se však na vlajce nacistické strany objevuje již v roce 1920.

Jenže v inkriminované velmi pohnuté době existovaly v Německu i další esoterické a okultní strany a hnutí. Jejich osud byl bohužel velmi rychle zpečetěn. Velmi intenzivní rivalita panovala především v první polovině dvacátých let. Tragickými událostmi se to tu jen hemží a nemusíme pro ně bohužel chodit vůbec daleko. Tak například v roce 1925 je nalezen zavražděn zakladatel "Antroposofické společnosti" pan Rudolf Steiner. Dnes víme, že za zosnováním této vraždy tenkrát stála právě nechvalně známá "Thule Společnost". Hitler s neuvěřitelnou zarputilostí pokračoval v persekuci antroposofistů, theosofistů, zednářů a nebo rosekruciánů.

Pod vlivem Nietszcheho a "Thule Společnosti“ začal Hitler věřit, že křesťanství bylo vadným náboženstvím a svou destruktivní sílu začal obracet i tímto směrem. Přesto však existovalo jedno jediné náboženství ke kterému byl výjimečně tolerantní a dá se říci, že k němu dokonce choval i jistý druh úcty. Byl to buddhismus.

Buddhismus v nacistickém Německu

Následující informace mohou být pro celou řadu čtenářů velmi překvapivé, ale jsou výsledkem posledních prominentních studií v této oblasti a tak se mohou stát zajímavým poučení pro všechny hledající na poli moderní filozofie a esoteriky.

V roce 1924 založil Paul Dahlke "Buddhistischen Haus" (Budhistické centrum) ve Frohnau v Berlíně. Bylo volně přístupné členům všech buddhistických tradic. V roce 1933 dokonce hostilo první evropský buddhistický kongres. Nacisté umožnili aby v průběhu II. světové války zůstalo toto centrum otevřené, ale důsledně ho kontrolovali. Jakmile se někteří členové dokázali orientovat v čínštině a nebo japonštině, pak byli využíváni jako překladatelé pro vládu za oplátku k loajální vládní politice směrem k této filozofii.

Ačkoliv nacistický režim zavřel "Buddhistische Gemeinde" (Buddhistickou společnost) v Berlíně jež byla aktivní od roku 1936 a v roce 1941 zatkla jejího zakladatele Martina Steinkeho, ukazuje se, že nacisté obecně buddhisty nepronásledovali. Po svém propuštění pokračoval Steinke a několik dalších v přednáškové činnosti o buddhismu v Berlíně. Sice neexistuje žádný objektivní důkaz, ale nepřímo lze konstatovat, že učitelé tibetského buddhismu uvnitř Třetí Říše fakticky a vcelku svobodně operovali.

Na závěr této pasáže jedno pragmatické vysvětlení. Nacistická politika tolerance k buddhismu se neukazuje jako nějaký vliv buddhistické výuky na Hitlera a nebo nacistickou ideologii. Je daleko pravděpodobnější a logičtější, že si Německá vláda nepřála takto poškozovat vztahy s jeho spojencem Japonskem.

Ahnenerbe

V roce 1935 pod vlivem Hushofera pověřil Hitler Frederika Hielschera založit "Ahnenerbe" (Úřad pro studium rodového dědictví). Ředitelem této ďábelské instituce se stal plukovník Wolfram von Sievers. Úřad vytvářel mnohačetnou aktivitu, mimo jiné vytvářel intenzivní badatelskou aktivitu v oblasti původu, významu a využití runového písma, pátral také po původu svastiky a po původu arijské rasy. Tibet se stal velmi důležitým geografickým článkem tohoto výzkumu.

V letech 1784 - 1842 žil jistý maďarský učenec - podivín, který byl posedlý hledáním původu maďarského národa. Jmenoval se Alexander Csoma de Körös (Körösi Csoma Sandor). Ve svém bádání vycházel z jisté lingvistické příbuznosti mezi maďarštinou a tureckou skupinou jazyků. Přišel na to, že kořeny maďarského národa leží v "Zemi Yugurs" (Uighurs) na východě Turkistánu (Xinjiang, Sinkiang). Věřil tomu, že kdyby se mohl dostat ještě dál, do oblastí Lhasy, nalezl by tam klíče vedoucí k pochopení původu svého národa a místo prapůvodní vlasti.

Maďarština, finština, turecké jazyky, mongolština a jazyk Manchu patří do společné tzv. Ural - Altaické skupiny jazyků. Tato skupina je také známá jako "Turánská rodina" podle perského slova "Turan" pro Turkestán. Od roku 1909 v Turecku existovalo pan - Turánské hnutí, které se separovalo do společnosti "Mladí Turci". Již jsem se o tomto hnutí krátce zmínil v souvislosti s Rudolfem Freiherrem von Sebottendorf. V roce 1920 pak vznikla Turánská aliance i v Maďarsku. V roce 1921 byla v Japonsku ustanovena "Turánská Mezinárodní Aliance" a na začátku třicátých let 20. stol. "Japonská Turánská Společnost".

Haushofer si byl nepochybně vědom těchto aktivit jež hledaly původ Turánské rasy v centrální Asii. Tyto snahy se velmi dobře kryly s aktivitou "Společnosti Thule" upínající pozornost také k výše uvedené oblasti.

Haushofer ovšem nebyl jediným člověkem, který významně ovlivňoval projekt "Ahnenerbe". Jiným takovým mužem byl Hielscherův přítel jakýsi Sven Hedin. Agent, který operoval v oblasti Švédska a člověk, který vedl v letech 1893, 1899 - 1902 a 1905 - 1908 výpravy do Tibetu a v letech 1927 - 1930 výpravu do Mongolska. Jistou zajímavostí je určitě fakt, že v době Olympiády v Berlíně v roce 1936 jej Hitler pozval do Německa a vyzval jej k tomu, aby se zhostil zahajovacího projevu této mezinárodní akce.

V roce 1937 připojil Himmler Ahnenerbe jako oficiální organizaci k SS a jmenoval prof.Waltera Wüsta, jenž byl v tu dobu předsedou "sanskrtského oddělení" na Ludwig - Maximilianově Univerzitě v Mnichově, novým ředitelem této instituce. V roce 1943 vznikl při "Ahnenerbe" "Tibetský Institut", který byl záhy přejmenován na "Sven Hedin Institut für Innerasien und Expeditione" (Sven Hedinův ústav pro vnitřní Asii a expedice).

Nacistické výpravy do Tibetu

Jedním z nejaktivnějších účastníků německých expedic do Tibetu byl lovec a biolog Ernst Schäffer. Osobně se zúčastnil dvou výprav v letech 1931 - 1932 a 1934 - 1936. "Ahnenerbe" pak sponzorovala třetí výpravu (1938 - 1939) v rámci oficiálního pozvání tibetské vlády. Tato událost se přesně kryla s obnovenými tibetskými kontakty s Japonskem. Tibetská vláda si přála udržovat upřímné vztahy s Japonskem a jejich německým spojencem jako protiváhu proti britské a čínské opozici. A tak tibetská vláda přivítala německou delegaci při příležitosti oslav Nového roku (Losar) ve Lhase.

Během slavností se stala jedna velmi zajímavá a podivná událost. Jednoho večera se k vzájemným rozhovorům sešel za německou stranu Ernst Schäffer se známým tibetským věštcem Nechungem. Překladatelem byl čistý Japonec a bývalý generál tibetské armády Tsarong. Nikdo neví co se tam přihodilo, ale faktem je, že Tsarong nebyl schopen zdaleka vše přeložit (zřejmě z obav jak bude reagovat německá strana jelikož šlo o informace týkající se budoucnosti Třetí Říše) a diplomaticky to odůvodňoval tím, že není autorizován prozrazovat všechny detaily, které věštec podává. Přesto Schäffer mnohé pochopil a zcela otřesen tím co uslyšel věděl, že nikdy nebude moci prezentovat tyto informace v rodném Německu.

Němcům nesmírně záleželo na přátelských vztazích s Tibetem. Na druhé straně byla pochopitelně naturální Tibetská filozofie na hony vzdálená té Německé. Jedním z členů Schäfferovi expedice byl antropolog Bruno Beger jenž byl odpovědný za tzv. "rasový výzkum". V roce 1937 ve spolupráci s H.F.K. Güntherem se účastnil projektu, který byl soustředěn do oblasti západního Tibetu v rámci kterého se měly vědecky vyšetřit antropologické charakteristiky tibetských lidí. V rámci této aktivity byla zkoumáno asi přes tři sta tibetských občanů různého věkového rozložení. Projekt byl po několika měsících uzavřen s tím, že Tibeťané jsou z pohledu antropologické vědy prostředníkem mezi mongolskými a evropskými kulturami (přičemž prý údajně vykazovali překvapivě mnoho antropologických znaků, které jsou charakteristické pro jisté skupiny evropské aristokracie).

Pár poznámek závěrem

V současné době se na našem trhu objevila celá řada publikací pojednávající o pozadí okultismu a esoteriky v období "Třetí Říše". Mezi autory takových pojednání patří např. Trevor Ravenscroft - tuším, že u nás před pár lety vyšly dvě knihy z nichž jedna se jmenovala "Kopí Osudu". Autor tvrdí, že pod vlivem Haushofera a "Společnosti Thule" vysílalo Německo každoročně v letech 1926 - 1943 výpravy do Tibetu. Jejím posláním bylo najít a udržovat kontakty s arijskými předky v Shambale a Aghartě - jakými pod zemí skrytými enklávami v oblasti Himalájí. Podle těchto informací prý Shambala jakoukoliv pomoc odmítla, ale Agharta souhlasila.

Pomineme-li tu skutečnost, že Himmler nezaložil "Ahnenerbe", nýbrž spíše začlenil v roce 1937 do složek "SS" Ravenscroftův materiál obsahuje ještě jiné pochybná tvrzení. Dalším hodně podstatným pochybením se podle mého úhlu pohledu na věc jeví informace o podpoře Agharty Německu. V roce 1922 polský vědec Ferdinand Ossendowski publikoval materiál pod názvem "Beasts, Men a Gods" kde popisuje své cesty přes Mongolsko. V této souvislosti se zmiňuje i o jakési podzemní zemi jménem Agharta, která by se měla nacházet někde v oblasti pouště Gobi.

Německý překlad Ossendowskeho knihy vyšel v roce 1923 pod názvem "Tiere, Menschen und Götter" a stala se záhy poměrně populárním dílem. Nicméně v roce 1925 Sven Hedin zveřejnil některé své odborné analýzy k této publikaci přičemž vyzvedl, že Ossendowski informace od Aghartě zřejmě převzal od jiného autora - Yvese d´Alveidry a jeho románu z roku 1886 "Mise de Inde en Evropa" (Indická Mise v Evropě). Jak jsem již několikrát naznačil Hedin měl ohromný vliv na "Ahnenerbe" a je tak velmi nepravděpodobné, že by tento úřad vyslal do Asie výpravu specificky za účelem najít Shambalu a Aghartu a následně od nich obdržet pomoc.
 
 
Mýtus Thule a Vrilu