NÁŘEK NAD ZKÁZOU MĚSTA URU
Opustil svou stáj - jeho ohrada je prázdná,
divoký býk opustil svou stáj - jeho ohrada je prázdná,
pán všech zemí opustil svůj dům - jeho ohrada je prázdná,
Enlil svatyni v Nippuru opustil - jeho ohrada je prázdná.
5Jeho paní Ninlil opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Ninlil tam opustila svůj chrám Kiur - její ohrada je prázdná.
Paní z Keše opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Ninmach svůj chrám v Keši opustila - její ohrada je prázdná.
Paní z Isinu opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
10Ninisinna svatyni Egalmach opustila - její ohrada je prázdná.
Paní z Uruku opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Inanna svůj chrám v Uruku opustila - její ohrada je prázdná.
Nannar opustil Ur - jeho ohrada je prázdná,
Su'en Ekišnugal opustil - jeho ohrada je prázdná.
15Jeho paní Ningal opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
Ningal svou svatou Egaru opustila - její ohrada je prázdná.
Divoký býk z Eridu opustil svůj dům - jeho ohrada je prázdná.
Enki svůj chrám v Eridu opustil - jeho ohrada je prázdná.
Ninašte svůj chrám v Laraku opustila - její ohrada je prázdná.
20Šara opustil Emach - jeho ohrada je prázdná.
Usacharra svůj chrám v Ummě opustila - její ohrada je prázdná.
Baba opustila Svaté město - její ohrada je prázdná,
svatou Bagaru, svůj svatostánek opustila - její ohrada je prázdná.
Její syn Abbaba opustil svůj dům - jeho ohrada je prázdná,
25Abbaba Maguennu opustil - jeho ohrada je prázdná.
Ochranné božstvo svatého chrámu opustilo svůj dům - jeho ohrada je prázdná,
Lamassu opustila Etarsirsir - její ohrada je prázdná.
Matka Lagaše opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
Gatumdug svůj chrám v Lagaši opustila - její ohrada je prázdná,
30Paní z Niny opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
Ningula svůj chrám v Siraře opustila - její ohrada je prázdná.
Paní z Kiniršagu opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Dumuziabzu chrám v Kiniršagu opustil - jeho ohrada je prázdná.
Paní z Guabby opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
35Ninmar svatyni v Guabbě opustila - její ohrada je prázdná.
První proskynese
V její ohradě je prázdno; nářek nad tím ji tísní.
V ohradě nezůstávají již krávy, vysoké ohrady již nejsou.
Antifona k tomu
40Ó město, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
nářek pro tebe, ó město, stal se nářkem hořkým.
Pro dobré město, jež zničeno bylo, se zvedá hořký nářek,
pro Ur, jenž zničen byl, zvedá se hořký nářek.
Nářek pro tebe, ó město, stal se nářkem hořkým,
45pro Ur, jenž zničen byl, zvedá se hořký nářek.
Jak dlouho tvůj hořký nářek bude rmoutit paní, která tě oplakává?
Jak dlouho tvůj hořký nářek bude rmoutit Nannara, který tě oplakává?
Ó ty cihlo urská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Ekišnugale, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
50ó čistá svatyně Egaro, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Kiure, ty veliké místo, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó svatyně nippurská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo z Ekuru, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Magiššuo, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
55ó Dvore shromáždění, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým, 1
ó cihlo Svatého města, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó chráme Tarsirsir, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Maguenno, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo isinská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
60ó svatyně Egalmach, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo urucká, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo eridská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým.
Jak dlouho bude tvůj hořký nářek rmoutit paní, která tě oplakává?
Jak dlouho bude tvůj hořký nářek rmoutit Nannara, který tě oplakává?
65Ó město, tvé jméno zůstane, i když zničeno budeš,
ó město, tvá hradba se vysoko tyčit bude, i když tvá země zahyne.
Ó město mé, jak ovci nevinné bylo ti odňato jehně tvé,
ó Ure, jak koze nevinné tvé kůzle ti zahynulo.
Ó město, tvé obřady se ti odcizily,
70tvá božská moc v nepřátelskou proměněna byla.
Jak dlouho bude tvůj nářek rmoutit paní, která tě oplakává?
Jak dlouho bude tvůj hořký nářek rmoutit Nannara, který tě oplakává?
Druhá proskynese
Pro dobré město, které jí zničeno bylo, se zvedá hořký nářek,
75pro Ur, který jí zničen byl, zvedá se hořký nářek.
Antifona k tomu
S paní, jejíž chrám zničen byl, její město pozvedlo nářek,
k Nannarovi, jehož země zahynula,
Ur se v nářku připojil.
80Aby spravedlivá žena, paní, pro město své se namáhala,
aby Ningal, paní, nespala kvůli zemi své,
na ni, pro město její se obrátil, proléval hořké slzy,
na paní, pro její zničený chrám se obrátil, proléval hořké slzy,
na ni, pro její zničené město se obrátil, proléval hořké slzy,
85k ní, pro její zničené město se obrátil, pozvedl hořký nářek.
Když paní svůj hudební nástroj, lyru nářku, na zem položila,
sama tiše pronáší nářek nad zničeným chrámem:
„Určen je mi osudný den - žal z něho mne naplnil,
abych se rmoutila kvůli tomuto dnu,
90mně, paní, je určen osudný den, žal z něho mne naplnil,
osudný den je mi určen, žal z něho mne naplnil.
Toho dne, kdy mi je určen osudný den,
třebaže se chvěji před tím dnem,
proti síle toho dne vyjít se neodvážím,
95pro žal nad ním nespatřila jsem jednoho dobrého dne za vlády své, ani jednoho dobrého dne za své vlády.
A noci té, kdy mne naplnil hořký nářek -
chvěji se před tou nocí,
proti síle té noci vyjít se neodvážím,
strach před tím dnem, který jak smršť všechno ničí, naplnil mne,
100protože klid v mé komnatě noční, v komnatě mé noční mi nebyl dopřán.
Kéž spánek v ložnici mé, spánek v ložnici mé se na mne snesl!
Protože zemi mé trpký žal je určen,
já jako kráva k telátku svému se choulím.
Přesto však země má nebyla zbavena strachu.
105Protože městu mému hořký žal je určen,
já jako ptáče nebeské třepotám křídly,
letím k svému městu.
Město mé do základů zničeno bylo,
Ur v základech svých vyvrácen jest.
110Protože ruka bouře se shora objevila,
zvolala jsem: »Na poušť se vrať, ó bouře!« Tak jsem na ni vzkřikla,
avšak hruď bouře ode mne nebyla odvrácena.
Já vznešená paní - má svatá Egara, můj královský dům,
jehož vládu mi na dlouhý čas určili bozi,
115teď v žalu a nářku mi leží.
V domě, jenž byl místem, kde černohlavci se radovali, 2
namísto jeho svátků hněv a žal se teď množí.
Protože rozbořen je můj dům, místo dobré,
již nepatří na můj chrám spravedlivý, jenž zničen byl.
120S těžkou myslí a hořkým nářkem
žal, který je hořký, tam vnesli.
Můj chrám, jejž postavil muž spravedlivý,
jak zahradní altán byl stržen.
Ekišnugal, můj královský chrám,
125můj spravedlivý dům, můj dům, pro nějž teď prolévají slzy,
aby neprávem postaven byl a právem zničen,
mně údělem určili bozi.
Jako stan, jako chatrč, která na místě žní stržena byla,
jako chatrč, která na místě žní stržena byla, větru a dešti vystaven jest.
130Ur, komnata má, nade vše čnící,
můj dům v zpustlém městě, který byl stržen,
jako stáj pastýřova byl zničen,
všechny mé poklady v městě nakupené bažina pohltila.“
Třetí proskynese
135Pro Ur slzy jsou prolévány.
Antifona k tomu
„Když tenkráte srazila bouře pána,
když i přes prosby paní její město zničeno bylo,
když tenkráte bouře zasáhla pána,
140když bozi poručili, aby mé město zničeno bylo,
když poručili, aby Ur zničen byl,
když rozkázali, aby pobit byl jeho lid,
tenkráte město své jsem já neopustila,
tenkráte ze země své jsem neodešla.
145Před Anem slzy jsem prolévala,
k Enlilovi já sama jsem vznášela prosbu:
»Nechť není zničeno město mé,« jsem jim řekla,
»nechť Ur není zničen,« jsem jim řekla,
»ať lid jeho nezhyne,« jsem jim řekla.
150Než nedal An na ta slova,
a Enlil svým »budiž, ať se tak stane« nezmírnil můj žal.
Podruhé, když shromáždění bohů sklonilo hlavu k zemi,
Anunnakové zůstali při svém závazném slovu.
Kolena svá jsem ohnula a ruce vztáhla,
155před Anem slzy jsem prolévala,
k Enlilovi já sama jsem vznášela prosbu.
»Nechť není zničeno město mé,« jsem jim řekla,
»nechť Ur není zničen,« jsem jim řekla,
»ať lid jeho nezhyne,« jsem jim řekla.
160Než nedal An na ta slova
a Enlil svým »budiž, ať se tak stane« nezmírnil můj žal.
Aby zničeno bylo město mé, poručili,
aby zničen byl Ur, rozkázali,
aby pobit byl jeho lid, osudem určili oni.
165Mne jako tu, která jim dala své slovo,
mne spoutali s osudem mého města,
mne spoutali s osudem mého Uru.
An slovo své nepozmění,
Enlil slovo své neporuší.“
170Čtvrtá proskynese
Její město zničeno bylo, její božská moc vniveč obrácena.
Antifona k tomu
Enlil povolal bouři - lid lká,
větry, hojnost přinášející, ze země zapudil - lid lká,
175dobrý vítr zapudil ze Sumeru - lid lká,
zlý vítr přivolal - lid lká,
do rukou Kingaludy, jenž řídí větry, jej svěřil.
Bouři, zemi pustošící, povolal - lid lká,
všechny zlé větry povolal - lid lká.
180Enlil si Gibila na pomoc povolal,
velikou bouři nebeskou povolal - lid lká,
velikou bouři povolal z nebes - lid lká.
Bouře, ničící svět, na zemi hučí - lid lká,
zlý vichr jak mocný pramen k zadržení není,
185napadá lodi, města a potápí všechny,
do základů nebes vniká - lid lká,
před bouří oheň dští - lid lká.
K zuřivé bouři připojil blesky,
mrak, jenž hojný přinášel déšť, oheň teď dští.
190Zářící světlo dne, dobré světlo, on uchopil,
zářící světlo nevzešlo v zemi, jak večerní hvězda matně svítí.
Noc, jež skýtá radost a ochlazení, uchopil jižní vítr,
poháry prachem jsou naplněny - lid lká.
Nad černohlavci zaburácely větry - lid lká,
195Sumer do léčky padl - lid lká.
Lidé staví ochranné zdi, ale bouře je pohlcuje,
a žádné slzy nemohou odvrátit zlou bouři.
Bouře, jež přes všechno se žene, otřásá zemí,
bouře jak potopa ničí města.
200Bouře, zemi pustošící, v městě nářek způsobila,
bouře, jež vše ničí, zle řádí,
jak příkrov doléhá na lid.
Bouře, Enlilem v hněvu přivolaná, jež zemi roztrhává,
jak šátkem přikryla Ur, jak pláštěm jej zahalila.
205Pátá proskynese
Bouře jak divoký býk doráží na zem - lid lká.
Antifona k tomu
Tenkráte světlo pohaslo v městě, město se v sutiny proměnilo,
otče Nannare, město se v sutiny proměnilo - lid lká,
210tenkráte světlo pohaslo v zemi - lid lká.
Lid jeho, ne střepy, naplnil vnější prostory města,
v jeho zdech trhliny vznikly - lid lká,
ve vznešené bráně, kde lidé se procházeli, ted mrtvoly leží,
v širokých třídách, kde slavnosti se pořádaly, lidé jsou pohozeni,
215v jeho ulicích, kde lidé se procházeli, teď mrtvoly leží,
na místech, kde slavnosti země se pořádaly, lidé na hromadách leží.
Prolita je krev země, tak jako měď a cín se vlévá do peci tavící,
mrtvoly jeho, jak ovčí tuk slunci vystavený, se rozplynuly.
Jeho lidé, sekerou skolení, přilbicí se nepokryli,
220jako gazela, lapená v síti, ústa v prach zarývají,
jeho lidé, oštěpem skolení, nebyli obvázáni,
jakoby na místě, kde matky je rodily, ve vlastní krvi se válejí,
ti, jež kyj zasáhl, rány obvázány neměli.
Aniž nápoje opojného požili, potáceli se lidé.
225Ten, jenž nepřátelské zbrani se odvážil čelit, zbraní byl skolen - lid lká,
toho, jenž unikl, smetla bouře - lid lká,
v Uru jak slabý, tak silný hladem zahynuli,
starci a stařeny, kteří neopustili dům, ohněm zahubeni byli,
nemluvňata, kteří na klíně svých matek ležela, jak ryby vodou odnesena byla,
230oděv jejich kojným z ňader byl stržen.
Zanikl soud země - lid lká,
radu země bažina pohltila - lid lká,
na svou dceru matka nedohlíží - lid lká,
odvrátil se otec od svého syna - lid lká,
235v městě žena opuštěna byla, dítě opuštěno, jmění rozmetáno bylo,
černohlavci ze svých rodných míst vypuzeni byli.
Jejich paní, jak pták se třepotající, město své opustila, 3
Ningal, jak pták se třepotající, město své opustila.
Všechny poklady, jež v zemi nakupeny byly, rozptýleny byly,
240na všechny klenotnice země dopadl oheň.
Na kanálech země Gibil, jenž lidi očišťuje, dokonal své dílo.
Vznešenou horu nedostupnou, Ekišnugal,
svatý chrám, veliké sekery odbourávají.
Sutejci a Elamité, ničitelé, za třicet stříbrných jej učinili, 4
245svatý chrám rýče podkopávají - lid lká,
město se v sutiny proměňuje - lid lká.
Jeho paní volá: „Běda městu mému, běda chrámu mému.“
Ningal volá: „Běda městu mému, běda chrámu mému.“
„Mně, paní, město mé zničeno bylo, můj chrám byl zničen,
250Nannare, Ur byl zničen, jeho lid rozptýlen.“
Šestá proskynese
Ve své stáji, ve své ohradě, slova hořká pronáší paní: „Město bouří zničeno jest.“
Antifona k tomu
Matka Ningal stála jak nepřítel za městem svým,
255paní hlasitě naříká nad svým zničeným chrámem,
královna hořce volá pro svou zničenou svatyni urskou:
„An proklel mé město, mé město zničil,
Enlil zpustošil můj chrám a rozkotal rýčem.
Na toho, jenž zdola ke mně přicházel, vrhl oheň - běda, zničeno bylo město mé,
260na toho, jenž shora ke mně přicházel, plameny vrhl Enlil.
Na obvodu města mi předměstí zničeno bylo - »běda městu mému« chci zvolat,
ve středu města mi vnitřní město zničeno bylo - »běda chrámu mému« chci zvolat.
Mé domy v předměstí zničeny byly - »běda městu mému« chci zvolat,
mé domy ve středu města zničeny byly - »běda chrámu mému« chci zvolat.
265Mé město jak dobré ovečky se nerozmnožilo, odešel jeho pastýř věrný,
Ur jak dobré ovečky se nerozmnožil, odešel jeho pastýř věrný.
Můj skot ve stájích svých nevrhl, odešel hlídač jejich,
můj brav ve svých ohradách nevrhl, odešel pastevec jejich.
Kanály města mého se zanesly bahnem, v doupata liščí se proměnily,
270v jejich korytech neproudí stále tekoucí voda, odešel dozorce jejich,
pole města mého obilí nezrodila, odešel rolník jejich,
má pole, jak pole rýčem překopaná, plodí jen plevel,
mé zahrady a háje, jež medem a vínem oplývaly, trní jen plodí,
má step, jejíž nádhera daleko sahala, jako pec je vysušena.
NEXT>>>
divoký býk opustil svou stáj - jeho ohrada je prázdná,
pán všech zemí opustil svůj dům - jeho ohrada je prázdná,
Enlil svatyni v Nippuru opustil - jeho ohrada je prázdná.
5Jeho paní Ninlil opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Ninlil tam opustila svůj chrám Kiur - její ohrada je prázdná.
Paní z Keše opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Ninmach svůj chrám v Keši opustila - její ohrada je prázdná.
Paní z Isinu opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
10Ninisinna svatyni Egalmach opustila - její ohrada je prázdná.
Paní z Uruku opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Inanna svůj chrám v Uruku opustila - její ohrada je prázdná.
Nannar opustil Ur - jeho ohrada je prázdná,
Su'en Ekišnugal opustil - jeho ohrada je prázdná.
15Jeho paní Ningal opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
Ningal svou svatou Egaru opustila - její ohrada je prázdná.
Divoký býk z Eridu opustil svůj dům - jeho ohrada je prázdná.
Enki svůj chrám v Eridu opustil - jeho ohrada je prázdná.
Ninašte svůj chrám v Laraku opustila - její ohrada je prázdná.
20Šara opustil Emach - jeho ohrada je prázdná.
Usacharra svůj chrám v Ummě opustila - její ohrada je prázdná.
Baba opustila Svaté město - její ohrada je prázdná,
svatou Bagaru, svůj svatostánek opustila - její ohrada je prázdná.
Její syn Abbaba opustil svůj dům - jeho ohrada je prázdná,
25Abbaba Maguennu opustil - jeho ohrada je prázdná.
Ochranné božstvo svatého chrámu opustilo svůj dům - jeho ohrada je prázdná,
Lamassu opustila Etarsirsir - její ohrada je prázdná.
Matka Lagaše opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
Gatumdug svůj chrám v Lagaši opustila - její ohrada je prázdná,
30Paní z Niny opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
Ningula svůj chrám v Siraře opustila - její ohrada je prázdná.
Paní z Kiniršagu opustila svůj dům - její ohrada je prázdná.
Dumuziabzu chrám v Kiniršagu opustil - jeho ohrada je prázdná.
Paní z Guabby opustila svůj dům - její ohrada je prázdná,
35Ninmar svatyni v Guabbě opustila - její ohrada je prázdná.
První proskynese
V její ohradě je prázdno; nářek nad tím ji tísní.
V ohradě nezůstávají již krávy, vysoké ohrady již nejsou.
Antifona k tomu
40Ó město, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
nářek pro tebe, ó město, stal se nářkem hořkým.
Pro dobré město, jež zničeno bylo, se zvedá hořký nářek,
pro Ur, jenž zničen byl, zvedá se hořký nářek.
Nářek pro tebe, ó město, stal se nářkem hořkým,
45pro Ur, jenž zničen byl, zvedá se hořký nářek.
Jak dlouho tvůj hořký nářek bude rmoutit paní, která tě oplakává?
Jak dlouho tvůj hořký nářek bude rmoutit Nannara, který tě oplakává?
Ó ty cihlo urská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Ekišnugale, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
50ó čistá svatyně Egaro, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Kiure, ty veliké místo, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó svatyně nippurská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo z Ekuru, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Magiššuo, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
55ó Dvore shromáždění, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým, 1
ó cihlo Svatého města, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó chráme Tarsirsir, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó Maguenno, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo isinská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
60ó svatyně Egalmach, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo urucká, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým,
ó ty cihlo eridská, nářek pro tebe stal se nářkem hořkým.
Jak dlouho bude tvůj hořký nářek rmoutit paní, která tě oplakává?
Jak dlouho bude tvůj hořký nářek rmoutit Nannara, který tě oplakává?
65Ó město, tvé jméno zůstane, i když zničeno budeš,
ó město, tvá hradba se vysoko tyčit bude, i když tvá země zahyne.
Ó město mé, jak ovci nevinné bylo ti odňato jehně tvé,
ó Ure, jak koze nevinné tvé kůzle ti zahynulo.
Ó město, tvé obřady se ti odcizily,
70tvá božská moc v nepřátelskou proměněna byla.
Jak dlouho bude tvůj nářek rmoutit paní, která tě oplakává?
Jak dlouho bude tvůj hořký nářek rmoutit Nannara, který tě oplakává?
Druhá proskynese
Pro dobré město, které jí zničeno bylo, se zvedá hořký nářek,
75pro Ur, který jí zničen byl, zvedá se hořký nářek.
Antifona k tomu
S paní, jejíž chrám zničen byl, její město pozvedlo nářek,
k Nannarovi, jehož země zahynula,
Ur se v nářku připojil.
80Aby spravedlivá žena, paní, pro město své se namáhala,
aby Ningal, paní, nespala kvůli zemi své,
na ni, pro město její se obrátil, proléval hořké slzy,
na paní, pro její zničený chrám se obrátil, proléval hořké slzy,
na ni, pro její zničené město se obrátil, proléval hořké slzy,
85k ní, pro její zničené město se obrátil, pozvedl hořký nářek.
Když paní svůj hudební nástroj, lyru nářku, na zem položila,
sama tiše pronáší nářek nad zničeným chrámem:
„Určen je mi osudný den - žal z něho mne naplnil,
abych se rmoutila kvůli tomuto dnu,
90mně, paní, je určen osudný den, žal z něho mne naplnil,
osudný den je mi určen, žal z něho mne naplnil.
Toho dne, kdy mi je určen osudný den,
třebaže se chvěji před tím dnem,
proti síle toho dne vyjít se neodvážím,
95pro žal nad ním nespatřila jsem jednoho dobrého dne za vlády své, ani jednoho dobrého dne za své vlády.
A noci té, kdy mne naplnil hořký nářek -
chvěji se před tou nocí,
proti síle té noci vyjít se neodvážím,
strach před tím dnem, který jak smršť všechno ničí, naplnil mne,
100protože klid v mé komnatě noční, v komnatě mé noční mi nebyl dopřán.
Kéž spánek v ložnici mé, spánek v ložnici mé se na mne snesl!
Protože zemi mé trpký žal je určen,
já jako kráva k telátku svému se choulím.
Přesto však země má nebyla zbavena strachu.
105Protože městu mému hořký žal je určen,
já jako ptáče nebeské třepotám křídly,
letím k svému městu.
Město mé do základů zničeno bylo,
Ur v základech svých vyvrácen jest.
110Protože ruka bouře se shora objevila,
zvolala jsem: »Na poušť se vrať, ó bouře!« Tak jsem na ni vzkřikla,
avšak hruď bouře ode mne nebyla odvrácena.
Já vznešená paní - má svatá Egara, můj královský dům,
jehož vládu mi na dlouhý čas určili bozi,
115teď v žalu a nářku mi leží.
V domě, jenž byl místem, kde černohlavci se radovali, 2
namísto jeho svátků hněv a žal se teď množí.
Protože rozbořen je můj dům, místo dobré,
již nepatří na můj chrám spravedlivý, jenž zničen byl.
120S těžkou myslí a hořkým nářkem
žal, který je hořký, tam vnesli.
Můj chrám, jejž postavil muž spravedlivý,
jak zahradní altán byl stržen.
Ekišnugal, můj královský chrám,
125můj spravedlivý dům, můj dům, pro nějž teď prolévají slzy,
aby neprávem postaven byl a právem zničen,
mně údělem určili bozi.
Jako stan, jako chatrč, která na místě žní stržena byla,
jako chatrč, která na místě žní stržena byla, větru a dešti vystaven jest.
130Ur, komnata má, nade vše čnící,
můj dům v zpustlém městě, který byl stržen,
jako stáj pastýřova byl zničen,
všechny mé poklady v městě nakupené bažina pohltila.“
Třetí proskynese
135Pro Ur slzy jsou prolévány.
Antifona k tomu
„Když tenkráte srazila bouře pána,
když i přes prosby paní její město zničeno bylo,
když tenkráte bouře zasáhla pána,
140když bozi poručili, aby mé město zničeno bylo,
když poručili, aby Ur zničen byl,
když rozkázali, aby pobit byl jeho lid,
tenkráte město své jsem já neopustila,
tenkráte ze země své jsem neodešla.
145Před Anem slzy jsem prolévala,
k Enlilovi já sama jsem vznášela prosbu:
»Nechť není zničeno město mé,« jsem jim řekla,
»nechť Ur není zničen,« jsem jim řekla,
»ať lid jeho nezhyne,« jsem jim řekla.
150Než nedal An na ta slova,
a Enlil svým »budiž, ať se tak stane« nezmírnil můj žal.
Podruhé, když shromáždění bohů sklonilo hlavu k zemi,
Anunnakové zůstali při svém závazném slovu.
Kolena svá jsem ohnula a ruce vztáhla,
155před Anem slzy jsem prolévala,
k Enlilovi já sama jsem vznášela prosbu.
»Nechť není zničeno město mé,« jsem jim řekla,
»nechť Ur není zničen,« jsem jim řekla,
»ať lid jeho nezhyne,« jsem jim řekla.
160Než nedal An na ta slova
a Enlil svým »budiž, ať se tak stane« nezmírnil můj žal.
Aby zničeno bylo město mé, poručili,
aby zničen byl Ur, rozkázali,
aby pobit byl jeho lid, osudem určili oni.
165Mne jako tu, která jim dala své slovo,
mne spoutali s osudem mého města,
mne spoutali s osudem mého Uru.
An slovo své nepozmění,
Enlil slovo své neporuší.“
170Čtvrtá proskynese
Její město zničeno bylo, její božská moc vniveč obrácena.
Antifona k tomu
Enlil povolal bouři - lid lká,
větry, hojnost přinášející, ze země zapudil - lid lká,
175dobrý vítr zapudil ze Sumeru - lid lká,
zlý vítr přivolal - lid lká,
do rukou Kingaludy, jenž řídí větry, jej svěřil.
Bouři, zemi pustošící, povolal - lid lká,
všechny zlé větry povolal - lid lká.
180Enlil si Gibila na pomoc povolal,
velikou bouři nebeskou povolal - lid lká,
velikou bouři povolal z nebes - lid lká.
Bouře, ničící svět, na zemi hučí - lid lká,
zlý vichr jak mocný pramen k zadržení není,
185napadá lodi, města a potápí všechny,
do základů nebes vniká - lid lká,
před bouří oheň dští - lid lká.
K zuřivé bouři připojil blesky,
mrak, jenž hojný přinášel déšť, oheň teď dští.
190Zářící světlo dne, dobré světlo, on uchopil,
zářící světlo nevzešlo v zemi, jak večerní hvězda matně svítí.
Noc, jež skýtá radost a ochlazení, uchopil jižní vítr,
poháry prachem jsou naplněny - lid lká.
Nad černohlavci zaburácely větry - lid lká,
195Sumer do léčky padl - lid lká.
Lidé staví ochranné zdi, ale bouře je pohlcuje,
a žádné slzy nemohou odvrátit zlou bouři.
Bouře, jež přes všechno se žene, otřásá zemí,
bouře jak potopa ničí města.
200Bouře, zemi pustošící, v městě nářek způsobila,
bouře, jež vše ničí, zle řádí,
jak příkrov doléhá na lid.
Bouře, Enlilem v hněvu přivolaná, jež zemi roztrhává,
jak šátkem přikryla Ur, jak pláštěm jej zahalila.
205Pátá proskynese
Bouře jak divoký býk doráží na zem - lid lká.
Antifona k tomu
Tenkráte světlo pohaslo v městě, město se v sutiny proměnilo,
otče Nannare, město se v sutiny proměnilo - lid lká,
210tenkráte světlo pohaslo v zemi - lid lká.
Lid jeho, ne střepy, naplnil vnější prostory města,
v jeho zdech trhliny vznikly - lid lká,
ve vznešené bráně, kde lidé se procházeli, ted mrtvoly leží,
v širokých třídách, kde slavnosti se pořádaly, lidé jsou pohozeni,
215v jeho ulicích, kde lidé se procházeli, teď mrtvoly leží,
na místech, kde slavnosti země se pořádaly, lidé na hromadách leží.
Prolita je krev země, tak jako měď a cín se vlévá do peci tavící,
mrtvoly jeho, jak ovčí tuk slunci vystavený, se rozplynuly.
Jeho lidé, sekerou skolení, přilbicí se nepokryli,
220jako gazela, lapená v síti, ústa v prach zarývají,
jeho lidé, oštěpem skolení, nebyli obvázáni,
jakoby na místě, kde matky je rodily, ve vlastní krvi se válejí,
ti, jež kyj zasáhl, rány obvázány neměli.
Aniž nápoje opojného požili, potáceli se lidé.
225Ten, jenž nepřátelské zbrani se odvážil čelit, zbraní byl skolen - lid lká,
toho, jenž unikl, smetla bouře - lid lká,
v Uru jak slabý, tak silný hladem zahynuli,
starci a stařeny, kteří neopustili dům, ohněm zahubeni byli,
nemluvňata, kteří na klíně svých matek ležela, jak ryby vodou odnesena byla,
230oděv jejich kojným z ňader byl stržen.
Zanikl soud země - lid lká,
radu země bažina pohltila - lid lká,
na svou dceru matka nedohlíží - lid lká,
odvrátil se otec od svého syna - lid lká,
235v městě žena opuštěna byla, dítě opuštěno, jmění rozmetáno bylo,
černohlavci ze svých rodných míst vypuzeni byli.
Jejich paní, jak pták se třepotající, město své opustila, 3
Ningal, jak pták se třepotající, město své opustila.
Všechny poklady, jež v zemi nakupeny byly, rozptýleny byly,
240na všechny klenotnice země dopadl oheň.
Na kanálech země Gibil, jenž lidi očišťuje, dokonal své dílo.
Vznešenou horu nedostupnou, Ekišnugal,
svatý chrám, veliké sekery odbourávají.
Sutejci a Elamité, ničitelé, za třicet stříbrných jej učinili, 4
245svatý chrám rýče podkopávají - lid lká,
město se v sutiny proměňuje - lid lká.
Jeho paní volá: „Běda městu mému, běda chrámu mému.“
Ningal volá: „Běda městu mému, běda chrámu mému.“
„Mně, paní, město mé zničeno bylo, můj chrám byl zničen,
250Nannare, Ur byl zničen, jeho lid rozptýlen.“
Šestá proskynese
Ve své stáji, ve své ohradě, slova hořká pronáší paní: „Město bouří zničeno jest.“
Antifona k tomu
Matka Ningal stála jak nepřítel za městem svým,
255paní hlasitě naříká nad svým zničeným chrámem,
královna hořce volá pro svou zničenou svatyni urskou:
„An proklel mé město, mé město zničil,
Enlil zpustošil můj chrám a rozkotal rýčem.
Na toho, jenž zdola ke mně přicházel, vrhl oheň - běda, zničeno bylo město mé,
260na toho, jenž shora ke mně přicházel, plameny vrhl Enlil.
Na obvodu města mi předměstí zničeno bylo - »běda městu mému« chci zvolat,
ve středu města mi vnitřní město zničeno bylo - »běda chrámu mému« chci zvolat.
Mé domy v předměstí zničeny byly - »běda městu mému« chci zvolat,
mé domy ve středu města zničeny byly - »běda chrámu mému« chci zvolat.
265Mé město jak dobré ovečky se nerozmnožilo, odešel jeho pastýř věrný,
Ur jak dobré ovečky se nerozmnožil, odešel jeho pastýř věrný.
Můj skot ve stájích svých nevrhl, odešel hlídač jejich,
můj brav ve svých ohradách nevrhl, odešel pastevec jejich.
Kanály města mého se zanesly bahnem, v doupata liščí se proměnily,
270v jejich korytech neproudí stále tekoucí voda, odešel dozorce jejich,
pole města mého obilí nezrodila, odešel rolník jejich,
má pole, jak pole rýčem překopaná, plodí jen plevel,
mé zahrady a háje, jež medem a vínem oplývaly, trní jen plodí,
má step, jejíž nádhera daleko sahala, jako pec je vysušena.
NEXT>>>