„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich
 
 
 
[home] [interviews] [reviews] [news] [stories] [about us] [beyond the veil] [contact]
 
 
Po vypočutí novinky "Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)" od INFERNO som nemohol uveriť vlastným ušiam čoho všetkého je toto čierne komando schopné. Patria skôr k tým formáciám, ktoré časom rastú a prekonávajú všetky hranice bežného rozumu. Zostava sa z trojice síce rozšírila na kvinteto, ale taktiež nepatria k tým, ktorí by komponovali spoločne, radšej zastávajú cestu individuality čo im evidentne prospieva. Ak má niekto rád zložitosť, vrstvenie riffov a silnú okultnú atmosféru, ten si príde na svoje. Novinkou sa hudobne dostali akoby do iných, nepreskúmaných dimenzií plných chaotických a makabróznych výjavov najhlbšej ničoty. Ich diskografia je veľmi bohatá, najmä splitiek sa tam vyníma neúrekom, ale svojim siedmym albumom nasadili latku tak vysoko, že česká BM scéna sa otriasla v základoch. Ponorte sa do bezodných hlbín myšlienok Adramelecha (vox).


Prvotné Black Metalové kapely sa snažili hrať na čo najhoršie nástroje s čo najhorším zvukom. Myslíš, že sa raz môže vrátiť tento postoj naspäť do Black Metalu? Predsa len, tretia BM vlna je už na takej vysokej úrovni, že len ťažko vytvoriť štvrtú.
HELLO. Neřekl bych, až tak důrazně, že byl záměr a cíl komponovat na co nejhorší nástroje a tím docílit nejhoršího zvuku. To je jakási poloviční pravda, která není ani tak o první vlně BM, nýbrž o autenticitě té doby, velké revolty a vzdoru proti tradičním hodnotám, fanatizmu, nadšení, a všemu co ta doba přinášela a zrcadlila. Proto si například dovolím tvrdit, že se nikdy nepodaří MAYHEMU překonat album DE mysteriis ... po stránce  vyznění, zachycení  zuřivosti, dřevnosti, zla. Jednoduše proto, že ten otisk doby je tak jedinečný, nenahraditelný a nese lví podíl na tom, že to album je přesně takové jaké je. Ano, je určitě všeobecně známo, že se rané i pozdější Black metalové kapely snažily vytvořit jak hudebně tak i zvukově co nejdůkladnější, nejdokonalejší, nejpřesvědčivější přepis vlastní vnitřní temnoty a vyobrazit i zhudebnit v artistické a duchovní rovině všechny ty vlastní extrémní proudy, které nebyly do té doby tolik známé. Kapely se snažily vytvářet svůj labyrint temnoty ve kterém se chtěli odlišit od všeho zaběhnutého, konzumního, sterilního a objeveného a vytvořit hudbu plnou duchovna, atmosféry, osobitosti a extrému v té době přesahující hranice. Kupodivu stačilo přijít s málem. V postupech neotřelou hrou na kytaru, s jiným uchopením při nahrávání, kdy zůstaly nahrávky ve studiích v úplné syrové podobě bez veškerých úprav poměrů, mixu, mástru a nahrávat na kvalitativně nízké řady nástrojů, což ale vzhledem k věku dotyčných muselo být asi zřejmé a to nejen u zrodu Black metalu, protože si snad všichni  pamatujeme na ty neskutečně začátky a na co se hrávalo. Co bylo zásadní a jistým milnikem, co odlišovalo Black metal od jiných stylů, které tehdy určovali směr, tak potřeba kladení velkého důrazu na atmosféru, jinak by přepis temnoty nebyl tak skutečný. Pokud chemie a rozpoložení bylo ideální, byl výsledek barbarský a velkolepý. Také ale dnes můžeme sledovat, že pouze staré nástroje k vytvoření nezemské atmosféry nestačí, to dokazuje nespočet plytkých nahrávek, které vznikají tímto stylem nebo čerpají s onoho odkazu. Takže bylo zajisté potřeba i něčeho dalšího. A naopak je tady mnoho kapel, používající nové technologie a ve výsledku zní ony nahrávky velice staře a přesvědčivě. Osobně si ale myslím, že celkově poselství, forma a způsob sebevyjádření v Black metalu jsou dnes ve všech směrech vyzrálejší, než tomu bylo před třiceti lety. Cítím, že dnes řada kapel ukutých z černého kovu hledá jiné a smysluplnější výrazové prostředky. Moc už ale nevěřím tomu, že se může výrazně přetransformovat myšlení pří komponování nebo způsob stylu nahrávání pro výsledek, nebo že dojde ve velké míře ku krokům nazpátek. Vše je hlavně vždy o přístupu, uchopení a vizích ale to platilo tehdy tak i dnes.



Aký máš postoj ku klávesom v Black Metale? Myslíš, že je ťažšie vytvoriť atmosféru bez nich?
Nemám problém s klávesy v Black metalu, pokud jsou vkusně zakomponované a dotvářejí, umocnují atmosféru v muzice. Slouží jako jistá kulisa něčeho majestátného a vznešeného. Pro přiklad uvedu kapely, kde je vše na můj vkus v pořádku. Satanic Warmaster, Moonblood, Ritual Death, Rebirth od Nefast, Almyrkvi etc. Nemám moc rád, když klávesy vnášejí do muziky přílišnou sladkost a větši melodičnost nebo symfonické prvky. Je to hlavně dáno tím, že takovou muziku neposlouchám a hlavně se mi nelíbí. Také podle mého nemají klávesy až tak velký vliv na vytvořeni té správné atmosféry. Je mnoho muziky, která je přeplněna atmosférou a nejsou tam klávesy. Nebo si můžeš prostudovat například naše poslední album Gnosis Kardias, kde je vše tvořeno kytarama. Veškeré různé ruchy, zvuky, podklady k umocnění atmosféry, podporující to co se děje na albu. Záleži vždy na myšlence a realizaci.

Každý hudobník má svoj tajný recept na kompozíciu hudby. Môžeš aspoň sčasti odhaliť ten svoj? Napadajú ťa riffy akoby zo vzduchoprázdna, alebo sa vždy snažíš zhudobniť nejakú konkrétnu vec, dej?
Nejdůležitější je pro nás cítit potřebu tvořit bez jakéhokoliv omezení, bez lpění na nějakých zásadách či pravidlech, zkrátka jednoduše žít a ponořit se do živoucího proudu hudební tvorby. Bez šablonovitosti, škatulek zaběhlých postupů. Otázkách jestli to co tvoříme je, nebo není Black metal. Musíme zažívat čistou esenci svobody a temné vibrace nitra, setkání se s temnotou a září nejniternější podstaty člověka a posléze dáváme věcem jakýsi tvar a někam je posouváme. Proto je hudba Inferna v posledních letech tak neotřelá, osobní, duchovní a odlišná od všeho ostatního, protože tvorba osvobozená od omezujících zásad teprve otevírá dveře všemu povolanému, co přichází zvnějšku. Nápady a podněty přicházejí někdy také sami od sebe, jindy shůry, někdy napomůžou různé astrální sny, projekce, meditace, užití lehkých drog. Je hodně způsobů jak do sebe nahlédnout. Některé věci také tvoříme zcela spontálně až při nahrávání. Vše je jednoduše cesta, která se neustále někam posouvá, mění, přetransformovává než ji vyplivneme na světlo. Ještě napíšu, že nekomponujeme nikdy společně a na zkouškách tohle nesnášíme. Vše se tvoří doma v soukromí a jde o vize jedné osoby, protože čim více lidí je v pracovní a tvůrčím procesu zapojeno, tím musí docházet ku kompromisům pod závalem ega a tento způsob nepřipadá u nás v úvahů, nebot přepis oné vnitřní temnoty by byl velmi neosobní a plytký.

Zamýšľal si sa niekedy prečo ľudí priťahujú rôzne metalové štýly a konkrétne Black Metal? Samozrejme sú aj tí otvorení všetkým štýlom, ale mnohí inklinujú len k jednému, ostatné počúvajú len okrajovo.
Duchovní dozrávání a cesta k vědění, pochopení a svoboda. To je co já považuji za podstatné a důležité. Promin, nemohu a také nechci mluvit za ostatní lidi.

Trochu filozoficko existenčná otázka. Myslíš, že tento svet môže byť len hologramom, ilúziou, ktorú tvaruje naše podvedomé presvedčenie? Alebo je svet len hmota, nezávislá od existencie jednotlivca?
Nepopírám naši přirozenou víru v pevnost hmotného světa, tak jako nepopírám, že svět je vnější k tělu a všechny hmatatelné věci jsou pevné na dotyk. Mé poznatky jsou ale více na bázi intuice než hlubokého akademického zkoumání. Věřím v jistý mentalizmus, pokud to mohu tak nazvat. To znamená, že žádná věc neexistuje odděleně od mysli, tohle mé tvrzení podporuje i má víra, že hmota není věcí, nýbrž myšlenkou ve vědomí. Tak jako neexistuje žádný předmět, nezávislé na myšlenkách o něm. Neznáme a nemáme přímé poznání vnějších objektů, poznáváme pouze jen jejich vlastní vjemy, to ostatní jsou pouze procesy neoddělitelné dedukce. Takže vlastně, když vidím osobu která stojí metr vedle mě, pro mou logiku vytváříme tohle vše na základě činnosti oka a ucha a to je činnost která je nakonec stejně v mysli. Na základě podobných dojmů, se dá vlastně naše mysl do práce a vytvoří závěr, že existuje nějaký zevní člověk. To, co skutečně vidíme, je něco mentálního, jelikož existence hmotného člověka je vydedukována z mentální zkušenosti.. Odděleného, zevního člověka nevidíme bezprostředně. Když věříme, že zažíváme vnější svět, zažíváme ve skutečnosti jáství v nitru.

Väčšina klasických metalových subžánrov sa dostala do slepej uličky, zdá sa že všetko zásadné už bolo vymyslené. Práve Black Metal je týmto fenoménom zasiahnutý najmenej. Myslíš, že zhudobnenie chaosu je cesta von?
Možná že ano. Black metal má štěstí oproti jiným subžánrům, že se snaží co nejvíce pracovat s duchovnem, osobitostí, tvořivým půzením nitra a protkávat tím muziku. Proto dokáže být oproti jiným stylům v tak menší míře zakonzervován. Nicméně i v Black Metalu se najdou kapely, které jen vytváří klony klonů, drží se striktně určité šablonovitosti, točí se v kruhu a pracují s kýčem. Je to vždy o uchopení, myšlence, instrumentální vzručnosti, pohledu a také vizích. Né každému, je totiž dáno stvořit něco výmečného. Myslím si, že jediné věci, na kterých skutečně záleží, jsou ty, které dáváš do toho, co tvoříš, jako čas, úsilí a odhodlání a je tam potřeba i být obdarován něčím shůry. Jistou neotřelostí, originalitou, fanatickým soustředěním to co tě dělá výmečným. Pokud to vše dozraje a správně se uchopí může se zrodit něco vznešenějšího než doposud. Před několika lety jsem si myslel, že se Black metal nemůže nikam moc posunout, cítil jsem jistou stagnaci, staré kapely tvořily plytce, s některých členů se staly rockové hvězdy, nebo homosexualové, jiní si vybrali cestu smrti v lepším případě. Čest vyjímkám jako Watain, Acherontas, Nightbringer, Katharsis, Deathspell Omega,Ved Buens Ende. Pak se najednou objevila islandská scéna a několik kapel, lidí. Black metalový kořen byl vytržen s neplodné půdy, znovu zasazen a opět začal vzkvétat. Zastávám názor, že co se nevyvijí, zhyne. Cílem by nemělo být sebe sama kopírovat, proto posun je důležitý. To platí jak v duchovní tak hudební rovině. Kdo tvrdí opak má symptom retardace. Věřím, že stále budou takto inovační lidé a proto bude vždy cesta a možnost.

Názov nového albumu sa dá preložiť ako vedomosti srdca. Myslíš, že tadiaľ vedie cesta k transformácii človeka, ľudstva?
Vše je úhel pohledu. Osobně chápu Gnosis Kardias jako poznání srdce, poznání sebe sama, cestu, která je cílem. Je také skvělé, že lidé mají několik výkladů pro ten název a přemýšlejí nad textovou složkou. To nás těší. Gnosis Kardias, také může v jednom z významu znamenat návrat, stočení se do vnitřní podstaty sebe sama ve světské, iluzorní existenci. Dojde k uvědomění, které přetransformuje samotný základ/jádro a to pak má vliv na vše ostatní, co z onoho základu vyplývá. Jak už jsem několikrát zmínil, je mnoho způsobů jak nahlédnout do sebe. Novou desku můžeme i hudebně také chápat jako návrat a cestu o jeden krok zpět a následné vykročení kupředu, jako jakousi pout napříč časem a zhodnocení sebe a všeho okolo nás. Jako jisté artistické poznání, objevování, zkoumání. Veškeré prvky, které se objevily například na albu Omniabsence se stáhly do sebe, byly poctivě zváženy, zhodnoceny či přehodnoceny a jsou nově užity, v mocnější podobě, která rozvíjí předchozí sound a představuje i něco nového. Tak jako v životě, kdy vše co člověk prožil, formuje nebo může ovlivnit budoucnost, naše rozhodování a podobně.
Pokud půjdeme obšírněji k pochopení Gnosisu, můžeme si všimnout toho a pracovat s onou myšlenkou, že všechna velká náboženství se víceméně shodují, že světská, smyslová sféra je podřadná v porovnání s vyššími světy. Buddhisté, kteří se tolik myšlenkou božství nezabývají, nebo alespoň jejich absolutno není tak "lidské" jako tomu je v případě Abrahámské teologie, znají takzvané Samadhi, stav prohlédnutí, vysoké moudrosti, kdy za vysoké meditativní koncentrace pocítíš bezobsažnost okolních věcí. Něco podobného společně s nepopsatelným procítěním "prázdnoty" se snažíme zachytit a vykreslit, zhudebnit při duchovních praktikách. (To například vedlo k napsání The Innermost Disilussion). Moment, kdy přestal existovat čas, vše kolem bylo plné/prázdné, nepodstatné a zároveň extrémně jasné.
K bezobsažnosti nás navádí i kvantová fyzika zase z jiného pohledu a to vědeckého. Podle ní se například objekty nikdy nemohou vzájemně dotknout. To, co vlastně cítíme jako dotek, je pouhé působení energií, které se navzájem přitahují/odpuzují. Kontakt "skutečných a hmatatelných" věcí není možný, protože "skutečné" věci jsou z energií a jsou řízeny zákonitostmi, které podle rozumu skutečné nejsou a nemohou být.
Celý vesmír se jednou také nacházel v miniaturním kvantovém, "neexistujícím" stavu, ze kterého buď náhodou (nebo možná vyšším příkazem) vznikla i naše realita. I to, co Abrahamisté uctívají za Boha, bylo součástí dokonalého "chaosu/plnosti", dokud nedošlo k omezení/vymezení dokonalosti, z čehož začaly vznikat nižší sféry a posléze i náš vesmír..

Řekněme, že ti, co následují „stezku pravé ruky“ usilují o splynutí s původcem - se svým Bohem, zpravidla skrze Kristovský/spásný  archetyp, díky kterému si uvědomí přítomnost boha v sobě. A od toho se dále odvíjí jejich stezka za osobní spásou. Ono splynutí ale není ani zdaleka úplné. Jednak nedojde ke skutečnému přimknutí, jejich "spása" spočívá pouze v tom, že se snad jednou budou nacházet v přítomnosti svého Boha, nestanou se přímo jeho součástí. Je třeba uznat, že i tohle je blažený stav, který není samozřejmostí pro všechny. Pamatujme ale na jednu věc, že i samotný původce je nedokonalý, odtržený od prapůvodna a že s každým cyklem se vlastně navrací/obrodí a vesmír tak začíná nanovo, tím pádem je tato "spása" pouze dočasná, pokud vůbec možná. Moderní fyzika a kabalistická teologie mě vedou k názoru, že i vesmír/bůh podstupují jakousi „reinkarnaci“ a obrodu. Pokud půjdeme jako gnostici do extrému – uvidíme boha, samozvaného vládce a tyrana, který existenci nižších sfér zneužívá k vlastnímu prospěchu. Z tohoto důvodu se třeba spousta BM kapel přiklání k Satanským archetypům, jakožto protivníka Abrahámského boha. Podívejme se ale na další význam názvu alba, kdy Involuce v názvu je velice podobná významu slovu evoluce. To znamená zářnou a jasnou existenci, která překonává iluze bytí a jde si svou vlastní stezkou za skutečnou spásou a moudrostí. Zásadní je ovšem ale i rovnováha mezi světlem a temnotou. „Skutečné spásy a moudrosti“ nedosáhneš tím, že se přimkneš k jednomu či druhému, ale je nutné poznat a přijmout oboje. Na to třeba i hezky odkazuje obal, i když tam se ten dualismus dá chápat ve více významech jako dualismus mezi bytím a nebytím, iluzí a realitou, touhou po gnozi/nevědění. Když jsme začali vymýšlet koncept Gnosis Kardias tak velkou otázkou bylo, zda je tohle povýšení člověka a jako cesta vůbec možná a zdá má nějaký smysl. To platí stále.

Je zaujímavé, že práve na Slovensku žila jedna z najkrutejších žien sveta, grófka Báthoryová, ktorá inšpirovala jednu z najväčších BM legiend Bathory. Veríš skôr že bola naozaj masová vrahyňa, alebo ju len chceli uhorskí šľachtici obrať o veľké majetky, preto ju obvinili z ohavných činov? Zaujímal si sa niekedy o ňu bližšie? Predstavuje totiž jednu z najtemnejších častí slovenskej histórie. Ktorú temnú časť českej histórie by si vyzdvihol?
Blíže jsem se nikdy o hraběnku Bathoryovou nezajímal. Určitě ji beru jako nedílnou část slovenské historie, ale více se přikláním k názoru, že to byla přísná, tvrdá žena, náročná snad i krutá na své poddané což mělo za důsledek negativní emoce směrem na její osobu, než mýty o koupání v krvi panen a podobně. Je třeba si také uvědomit, že tehdy Uhry rozdělené na habsburskou a osmanskou říši byly živnou půdou mocenských i náboženských bojů, včetně patnáctileté války s Turky, takže žádná idylka pro osamělou a později vdovu, která spravovala velké panství. Kdyby se nechovala tvrdě, asi by těžko obstála, a s toho si myslím pramení spousta legend a zapůsobil i jistý folklor podobně jako u drákuly. Za temnou část dávné v uvozovkách české historie bych napsal rok 863 kdy přišlo na Velkou Moravu křestanství.

Aký máš postoj k egu všeobecne? Myslíš, že je to niečo negatívne čoho sa treba vzdať, alebo je to dôležitá súčasť človeka? Môže byť ekvivalentom Satana, alebo zla v človeku?
Jsme tvůrci a pozorovatelé svého života. Život je vlastně takové naše umělecké dílo a my jsme sem přišli proto, abychom se zažili jako umělci a svoje autorské dílo si prožili a neustále je dotvářeli k obrazu svému. Naše ego je tady od toho, aby nám pomáhalo uvědomovat si svoji jedinečnost, originálnost, osobitost, odlišnost od ostatních lidí. Ego je naše ohraničení vytvořené v myslí. Jedinečná osobnost, skrze kterou se prožíváme. Takže neshledávám v tom nic negativního nebo nebezpečného, je to jednoduše součást člověka, i když občas se pěstování ega může vydat jiným směrem, než je zdrávo. Celkově mám ale názor, že jsme se přišli zažít. Vyplnit své místo a svůj záměr, sledování vlastního prospěchu v synchronicitě. Takže ano, ego je třeba pěstovat. Od narození začínáme být učeni myslet, přemýšlet, domýšlet, vymýšlet, až se úplně „vymyslíme“ a s naším myšlením a programy z vnějšku se ztotožníme. Jednoduše okolí nám po narození velmi rychle svým vlastním příkladem pomůže k tomu, aby nám sdělilo či ukázalo, kdo jsme, co si myslet, jak myslet, jak žít a převáží rozum nad citem. Jeden klíč, jedna cesta, jedny dveře. Naučí nás to většinou ti, kteří sami nevědí, kdo jsou a my jim většinou uvěříme, protože nám nic jiného ani nezbývá. Přitom by úplně stačilo, kdyby nám okolí dopomohlo k tomu, abychom se poznali sami a nevtiskovalo do nás svoje přesvědčení. Proto je dobré být jedinečný, sobě bohem a kráčet k dokonalosti. Né pro někoho nýbrž pro sebe. Možná se to někomu nemusí líbit, ale to není už můj problém.




facebook.com/pages/Inferno/322975231147644





Adramelech                                              23. 7. 2018 Storm
 
interview
Priepastná kakofónia