Český temný prízrak MALLEPHYR z Rokycan sa nečakane zjavil na scéne ako blesk z čistého neba. Už svojim prvým demom naznačili, že ich nemožno podcenovať a nasledujúci debut "Assailing the Holy" len potvrdil ich narastajúcu zlovestnú silu. Kapiel, ktoré spájajú Black a Death Metal dokopy, nie je u nás zas tak veľa, preto majú okolo seba dostatok priestoru na rozvoj, navyše hneď od začiatku zakotvili u poľského labelu Mad Lion Records. Čo sa momentálne deje v útrobách tejto skazenej mršiny, nám prezradil hlavný mozog Opat (vox, guit).
Zdravím, aký bol váš hlavný cieľ pri skladaní albumu "Assailing the Holy"? Myslím, že s výsledkom môžte byť nadmieru spokojní.
Zdravím a děkuji, jsem rád, pokud se deska líbí. Cíl byl jediný: hrát to, co nás baví a naplňuje. Mallephyr vznikli teprve nedávno právě s tímto cílem a jasnou představou, čemu bychom se chtěli věnovat. Postupem času se tato představa vybrušuje, opracovává a lehce posouvá, zásadní cíl ale zůstává neměnný.
Vo vašej hudbe cítiť závan francúzskej Death / Black Metalovej inšpirácie, často počuť jemne disonantné atmo riffy. Patrí táto scéna medzi vaše obľúbené?
Ano, francouzská zejména black metalová scéna posledních let je na enormním vzestupu a tamní spolky s chutí protáčím. Zejména jména jako Aosoth, Antaeus, Deathspell Omega, Blut aus Nord, The Order of Apollyon, VI a mnoho dalších patří mezi mé oblíbence. Cením jejich specifický přístup k žánru a jsem obdivovatelem kytarové, skladatelské i studiové práce maniaka s přezdívkou BST (Aosoth, TOoA ad.). Po prvních sekundách poznáte, že jde o tvorbu z dílny tohoto mistra, což se v dnešní přehlcené době cení na maximum.
Počúvate čisto len modernejšie a prepracovanejšie formy Blacku, prípadne Black / Deathu, alebo máš rád aj starý, primitívny štýl? Aký máš postoj k súčasnému Death Metalu? Zrejme sa tešíš na nový Morbid Angel.
Já to takhle příliš nerozděluji. S chutí si poslechnu obě formy black i death metalu, závisí to zejména na momentální náladě a rozpoložení. Občas ujíždím i na šílenostech typu Howls of Ebb, abych si za pár hodin poslechl staré Darkthrone a užíval si to úplně stejně. To samé platí pro death metal, dám si rád Suffocation, Immolation, nebo třeba Impetuous Ritual, Portal, Dead Congregation ad. Je mi jedno, zda jde o „starý“ či „moderní/nový“ metal, ale musí disponovat patřičnou atmosférou, zajímavými kompozicemi. Na Morbid Angel se těším, u nich mám rád jak staré DM kulty, tak poslední experimentální album „Illud Divinum Insanus“ a vlastně mě možná i mrzí, že jistě nebudou v nové sestavě v podobných záležitostech pokračovat. Z death metalu se dále těším třeba na nové Immolation, Venenum, Benighted, Memoriam a další.
Prvý tohtoročný koncert ste odohrali v rakúskom Grazi. Ako dopadol tento výlet, bol tam cítiť rozdiel oproti domácim vystúpeniam? Čo hovoríš na vaše vystúpenie na Brutal Assaulte? Chodievaš tam pravidelne?
Bohužel jsme do Rakouska jeli nekompletní, přesto si troufám říci, že šlo o fajn koncert. Klub byl underground, jak se sluší a patří. Lidí sice moc nebylo, ale přesto jsme si koncert užili. Horší to bylo s cestou zpět, neboť jsme ji absolvovali hned v noci, což byla poměrně náročná záležitost.
Vzhledem k tomu, že příliš zkušeností s hraním za hranicemi nemám, nemohu nějak srovnávat s domácími koncerty. Z hlediska organizačního bylo vše v pořádku, v Rakousku, Polsku i Německu, což je docela obvyklé i pro ČR. Bylo o nás postaráno, dostali jsme něco k jídlu a pití, což třeba u nás není vždycky zvykem, ale moc takové věci neřeším. Nejezdíme se na koncerty najíst, ale na 40 minut se ponořit pouze a jen do hudby. Pokud je vše organizačně v pořádku, potřebné věci na místě a není několikahodinový skluz, jsem spokojený.
Vystoupení na Brutal Assaultu bylo samozřejmě specifické a pro nás ohromným zážitkem, na který budu vždy rád vzpomínat. Po roce hraní dostat možnost zahrát na největší metalovém festivalu v České republice a navíc na něm prožít takovou podporu od publika, to bylo něco neuvěřitelného a jsem za to velmi vděčný.
V domácich rebríčkoch ste získali pomerne vysoké umiestnenia čo je pre takú novú kapelu prekvapujúco dobrý štart. Ako sa vám podarilo dať dokopy tak silný a presvedčivý materiál, požiadali ste o pomoc Diabla?
Cením si toho, že deska vyvolala nějaký ohlas a pro mě dosti překvapivá hodnocení. Netroufám si tvrdit, zda je materiál silný a přesvědčivý, to musí posoudit ostatní, každopádně je výsledkem přirozeného a plynulého procesu skládání. Hehe, ďábla ne. To spíše vnitřní démony.
Ktoré kapely považujete za svoju najväčšiu konkurenciu v domácom, alebo zahraničnom prostredí?
Nejsme v nějaké soutěži, abychom brali jiné kapely jakožto konkurenty či snad soupeře. Ačkoliv vím, že někteří tak scénu možná berou, já toho rozhodně zastáncem nejsem. Raději případně spolupracuji s kapelami na bázi kooperace, nežli nějakého soupeření. Staráme se hlavně sami o sebe, děláme věci tak, jak je cítíme, s nikým se nepoměřujeme a nesrovnáváme.
Kto píše texty? Sú dielom jedného človeka, alebo sa zapojili aj viacerí? Kde beriete najväčšiu inšpiráciu?
Texty píšu já, při skládání hudby už mám v hlavě i určitým způsobem vokální party. Hudbě přizpůsobuji složení textu z hlediska frázování, pro které má asi každý vokalista/textař jiné cítění a tak to samozřejmě nejlépe tzv. do huby jde, pokud si texty dělá daný vokalista sám. Ale netvrdím, že pokud by někdo přišel s textem, se kterým bych byl schopen se ztotožnit, že bych nad tím neuvažoval.
Inspiraci beru zejména ve vlastních pocitech a v dění kolem nás, občas také v knihách.
Ako ste spokojní s výslednou produkciou, chceli by ste nabudúce niečo vylepšiť?
S produkcí „Assailing the Holy“ jsem naprosto spokojen, v daný moment byla výsledkem dlouhodobé práce a kooperace se Sheafraidhem, kterému jsme za tuto podobu vděčni. Pro příště máme určité plány, co udělat jinak, ale ne z toho ohledu, že bychom byli s předchozí produkcí jakkoli nespokojeni. Novým skladbám ale bude slušet trochu jiný zvukový háv a už postupně probíráme, čeho bychom příště chtěli dosáhnout. Nahrávat budeme znovu u Sheafraidha v KSV Studios v Praze, jsme tam naprosto spokojeni po všech stránkách.
Album vyšiel u poľského vydavateľstva Mad Lion Records. Ako ste spokojní s distribúciou? Zostanete u nich aj do budúcnosti? Myslíš, že v Čechách, alebo na Slovensku je situácia horšia?
Jsme spokojeni, Przemek se svým distrem obráží enormní množství akcí a věnuje se tomu na maximum. Navíc si cením toho, že sám projevil o vydání desky zájem po našem koncertu v Třinci, přeci jen je v dnešní době trochu odvážné vydat v podstatě neznámou kapelu. Navíc jsme díky Mad Lion Records odehráli už čtyři koncerty v Polsku. Jak to bude v budoucnu teď nejsem schopen říct, předem nikterak s nikým domluveni nejsme.
Já tohle moc nechci soudit. Pravdou je, že jsme se pokusili shánět zahraniční label pro vydání „Assailing the Holy“ a nakonec to i poměrně náhodou vyšlo, ač se mnoho zaslaných promáčů neujalo. Myslím si, že distribuci do zahraničí mají třeba některé labely venku lépe zvládnutou, i třeba šíření promo nahrávek do zinů. Ale rozhodně se nebráníme spolupráci s českým nebo slovenským labelem, pokud se naše představy protnou. Zásadní zůstává to, že Przemek sám projevil zájem, to se pak spolupracuje lépe.
Obal vám nakreslil brazílsky umelec Rafael Tavares. Budete s ním spolupracovať aj v budúcnosti, alebo vyskúšate niečo iné? Ako ste sa vlastne dostali k jeho tvorbe? Skrýva v sebe aj nejaký hlbší význam?
Zda s Rafaelem budeme spolupracovat i v budoucnosti zatím nevíme, každopádně s obalem desky jsme naprosto spokojeni. Pro příští desku možná vyzkoušíme něco jiného, nějaký prvotní náznak tam je, ale rozhodně nevylučujeme, že Rafaela někdy znovu oslovíme. Basák Sinneral s ním byl už předtím nějakým způsobem v kontaktu, a tak šla tato záležitost přes něj. Obal plně koresponduje s názvem kapely i alba, při bližším zkoumání se významy jistě rozkryjí.
Spájanie Black a Death Metalu je v posledných rokoch stále častejší jav. Myslíš že pridávanie disharmonickejších riffov a melódií je cesta, ktorou by sa mal tento žáner vyvíjať?
Nemám patent na to, jakým způsobem by se měl žánr vyvíjet, ale já osobně jsem příznivcem této nové cesty žánru. Avšak jak už jsem v jedné z předešlých odpovědí nastínil, rád si poslechnu jak tento disharmoničtější a temnější styl black/deathu, tak ten klasičtější, z nějž třeba Hate nebo Behemoth patří mezi mé velké oblíbence. Hlavně se mi obecně na těchto žánrech líbí, že vůbec nějakým neustálým vývojem prochází, o čemž by si některé jiné odnože mohly nechat zdát.
Skladby z debutu vznikli dosť dávno, začali ste skladať už niečo nové? Chcete sa držať svojho štýlu, alebo sa skôr posunúť niekam inam?
V tuto chvíli je kompletně hotova poměrně zásadní část příštího počinu a co se týče druhé otázky, půjde vlastně o jakési propojení obojího. Ze žánru black/deathu jistě neustupujeme, ale nové skladby se přeci jen docela výrazně odlišují od většiny toho, co se nachází na „Assailing the Holy“. Víc ale zatím nechci prozrazovat, ještě nás čeká dlouhá cesta.
Ktoré kapely, prípadne albumy, ťa zaujali v poslednej dobe a hlavne prečo? Vďaka za rozhovor, máš priestor na posledné slová a nech sa darí s kapelou.
V poslední době nejvíce ujíždím na debutovém počinu Death Fetishist. Ničivou atmosférou protkané album „Clandestine Sacrament“ mě naprosto uzemnilo, při každém poslechu jsem jako přikovaný. Z díla čiší odér esoterična, mystična, nihilismu i pravého šílenství. Mám rád i další kapely Matrona Thorna, jako Benighted in Sodom nebo Aevangelist, ale tak, jako s Death Fetishist, mě dosud nikdy nerozsekal.
Když vezmu celý rok 2016, vítězem se pro mě stala deska „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ od dalších Američanů Inquisition. Tohle duo uctívám už řadu let, album „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ (2010) je pro mě asi nepřekonáno, ale „Bloodshed...“ je opravdu vyzrálým a vynikajícím dílem. Inquisition jsou další z kapel, kterou rozpoznáte během pár tónů.
Dál už to vezmu trochu stručněji, zaujaly mě třeba novinky Antaeus, Draugsól, Fides Inversa (EP), Svartidauđi (EP), Aosoth (apendixy), Deathspell Omega, Bölzer, Dark Funeral, Abbath a mnoha dalších.
Děkuji ti za zajímavé otázky a třeba se s tebou či čtenáři potkáme na Slovensku, kde zahrajeme 23. února poprvé v Banské Bystrici s Kzohh a Rawcvlt. Díky!
Worship your inner demons.
https://www.facebook.com/mallephyr
Opat 20.2..2017 Storm
Zdravím, aký bol váš hlavný cieľ pri skladaní albumu "Assailing the Holy"? Myslím, že s výsledkom môžte byť nadmieru spokojní.
Zdravím a děkuji, jsem rád, pokud se deska líbí. Cíl byl jediný: hrát to, co nás baví a naplňuje. Mallephyr vznikli teprve nedávno právě s tímto cílem a jasnou představou, čemu bychom se chtěli věnovat. Postupem času se tato představa vybrušuje, opracovává a lehce posouvá, zásadní cíl ale zůstává neměnný.
Vo vašej hudbe cítiť závan francúzskej Death / Black Metalovej inšpirácie, často počuť jemne disonantné atmo riffy. Patrí táto scéna medzi vaše obľúbené?
Ano, francouzská zejména black metalová scéna posledních let je na enormním vzestupu a tamní spolky s chutí protáčím. Zejména jména jako Aosoth, Antaeus, Deathspell Omega, Blut aus Nord, The Order of Apollyon, VI a mnoho dalších patří mezi mé oblíbence. Cením jejich specifický přístup k žánru a jsem obdivovatelem kytarové, skladatelské i studiové práce maniaka s přezdívkou BST (Aosoth, TOoA ad.). Po prvních sekundách poznáte, že jde o tvorbu z dílny tohoto mistra, což se v dnešní přehlcené době cení na maximum.
Počúvate čisto len modernejšie a prepracovanejšie formy Blacku, prípadne Black / Deathu, alebo máš rád aj starý, primitívny štýl? Aký máš postoj k súčasnému Death Metalu? Zrejme sa tešíš na nový Morbid Angel.
Já to takhle příliš nerozděluji. S chutí si poslechnu obě formy black i death metalu, závisí to zejména na momentální náladě a rozpoložení. Občas ujíždím i na šílenostech typu Howls of Ebb, abych si za pár hodin poslechl staré Darkthrone a užíval si to úplně stejně. To samé platí pro death metal, dám si rád Suffocation, Immolation, nebo třeba Impetuous Ritual, Portal, Dead Congregation ad. Je mi jedno, zda jde o „starý“ či „moderní/nový“ metal, ale musí disponovat patřičnou atmosférou, zajímavými kompozicemi. Na Morbid Angel se těším, u nich mám rád jak staré DM kulty, tak poslední experimentální album „Illud Divinum Insanus“ a vlastně mě možná i mrzí, že jistě nebudou v nové sestavě v podobných záležitostech pokračovat. Z death metalu se dále těším třeba na nové Immolation, Venenum, Benighted, Memoriam a další.
Prvý tohtoročný koncert ste odohrali v rakúskom Grazi. Ako dopadol tento výlet, bol tam cítiť rozdiel oproti domácim vystúpeniam? Čo hovoríš na vaše vystúpenie na Brutal Assaulte? Chodievaš tam pravidelne?
Bohužel jsme do Rakouska jeli nekompletní, přesto si troufám říci, že šlo o fajn koncert. Klub byl underground, jak se sluší a patří. Lidí sice moc nebylo, ale přesto jsme si koncert užili. Horší to bylo s cestou zpět, neboť jsme ji absolvovali hned v noci, což byla poměrně náročná záležitost.
Vzhledem k tomu, že příliš zkušeností s hraním za hranicemi nemám, nemohu nějak srovnávat s domácími koncerty. Z hlediska organizačního bylo vše v pořádku, v Rakousku, Polsku i Německu, což je docela obvyklé i pro ČR. Bylo o nás postaráno, dostali jsme něco k jídlu a pití, což třeba u nás není vždycky zvykem, ale moc takové věci neřeším. Nejezdíme se na koncerty najíst, ale na 40 minut se ponořit pouze a jen do hudby. Pokud je vše organizačně v pořádku, potřebné věci na místě a není několikahodinový skluz, jsem spokojený.
Vystoupení na Brutal Assaultu bylo samozřejmě specifické a pro nás ohromným zážitkem, na který budu vždy rád vzpomínat. Po roce hraní dostat možnost zahrát na největší metalovém festivalu v České republice a navíc na něm prožít takovou podporu od publika, to bylo něco neuvěřitelného a jsem za to velmi vděčný.
V domácich rebríčkoch ste získali pomerne vysoké umiestnenia čo je pre takú novú kapelu prekvapujúco dobrý štart. Ako sa vám podarilo dať dokopy tak silný a presvedčivý materiál, požiadali ste o pomoc Diabla?
Cením si toho, že deska vyvolala nějaký ohlas a pro mě dosti překvapivá hodnocení. Netroufám si tvrdit, zda je materiál silný a přesvědčivý, to musí posoudit ostatní, každopádně je výsledkem přirozeného a plynulého procesu skládání. Hehe, ďábla ne. To spíše vnitřní démony.
Ktoré kapely považujete za svoju najväčšiu konkurenciu v domácom, alebo zahraničnom prostredí?
Nejsme v nějaké soutěži, abychom brali jiné kapely jakožto konkurenty či snad soupeře. Ačkoliv vím, že někteří tak scénu možná berou, já toho rozhodně zastáncem nejsem. Raději případně spolupracuji s kapelami na bázi kooperace, nežli nějakého soupeření. Staráme se hlavně sami o sebe, děláme věci tak, jak je cítíme, s nikým se nepoměřujeme a nesrovnáváme.
Kto píše texty? Sú dielom jedného človeka, alebo sa zapojili aj viacerí? Kde beriete najväčšiu inšpiráciu?
Texty píšu já, při skládání hudby už mám v hlavě i určitým způsobem vokální party. Hudbě přizpůsobuji složení textu z hlediska frázování, pro které má asi každý vokalista/textař jiné cítění a tak to samozřejmě nejlépe tzv. do huby jde, pokud si texty dělá daný vokalista sám. Ale netvrdím, že pokud by někdo přišel s textem, se kterým bych byl schopen se ztotožnit, že bych nad tím neuvažoval.
Inspiraci beru zejména ve vlastních pocitech a v dění kolem nás, občas také v knihách.
Ako ste spokojní s výslednou produkciou, chceli by ste nabudúce niečo vylepšiť?
S produkcí „Assailing the Holy“ jsem naprosto spokojen, v daný moment byla výsledkem dlouhodobé práce a kooperace se Sheafraidhem, kterému jsme za tuto podobu vděčni. Pro příště máme určité plány, co udělat jinak, ale ne z toho ohledu, že bychom byli s předchozí produkcí jakkoli nespokojeni. Novým skladbám ale bude slušet trochu jiný zvukový háv a už postupně probíráme, čeho bychom příště chtěli dosáhnout. Nahrávat budeme znovu u Sheafraidha v KSV Studios v Praze, jsme tam naprosto spokojeni po všech stránkách.
Album vyšiel u poľského vydavateľstva Mad Lion Records. Ako ste spokojní s distribúciou? Zostanete u nich aj do budúcnosti? Myslíš, že v Čechách, alebo na Slovensku je situácia horšia?
Jsme spokojeni, Przemek se svým distrem obráží enormní množství akcí a věnuje se tomu na maximum. Navíc si cením toho, že sám projevil o vydání desky zájem po našem koncertu v Třinci, přeci jen je v dnešní době trochu odvážné vydat v podstatě neznámou kapelu. Navíc jsme díky Mad Lion Records odehráli už čtyři koncerty v Polsku. Jak to bude v budoucnu teď nejsem schopen říct, předem nikterak s nikým domluveni nejsme.
Já tohle moc nechci soudit. Pravdou je, že jsme se pokusili shánět zahraniční label pro vydání „Assailing the Holy“ a nakonec to i poměrně náhodou vyšlo, ač se mnoho zaslaných promáčů neujalo. Myslím si, že distribuci do zahraničí mají třeba některé labely venku lépe zvládnutou, i třeba šíření promo nahrávek do zinů. Ale rozhodně se nebráníme spolupráci s českým nebo slovenským labelem, pokud se naše představy protnou. Zásadní zůstává to, že Przemek sám projevil zájem, to se pak spolupracuje lépe.
Obal vám nakreslil brazílsky umelec Rafael Tavares. Budete s ním spolupracovať aj v budúcnosti, alebo vyskúšate niečo iné? Ako ste sa vlastne dostali k jeho tvorbe? Skrýva v sebe aj nejaký hlbší význam?
Zda s Rafaelem budeme spolupracovat i v budoucnosti zatím nevíme, každopádně s obalem desky jsme naprosto spokojeni. Pro příští desku možná vyzkoušíme něco jiného, nějaký prvotní náznak tam je, ale rozhodně nevylučujeme, že Rafaela někdy znovu oslovíme. Basák Sinneral s ním byl už předtím nějakým způsobem v kontaktu, a tak šla tato záležitost přes něj. Obal plně koresponduje s názvem kapely i alba, při bližším zkoumání se významy jistě rozkryjí.
Spájanie Black a Death Metalu je v posledných rokoch stále častejší jav. Myslíš že pridávanie disharmonickejších riffov a melódií je cesta, ktorou by sa mal tento žáner vyvíjať?
Nemám patent na to, jakým způsobem by se měl žánr vyvíjet, ale já osobně jsem příznivcem této nové cesty žánru. Avšak jak už jsem v jedné z předešlých odpovědí nastínil, rád si poslechnu jak tento disharmoničtější a temnější styl black/deathu, tak ten klasičtější, z nějž třeba Hate nebo Behemoth patří mezi mé velké oblíbence. Hlavně se mi obecně na těchto žánrech líbí, že vůbec nějakým neustálým vývojem prochází, o čemž by si některé jiné odnože mohly nechat zdát.
Skladby z debutu vznikli dosť dávno, začali ste skladať už niečo nové? Chcete sa držať svojho štýlu, alebo sa skôr posunúť niekam inam?
V tuto chvíli je kompletně hotova poměrně zásadní část příštího počinu a co se týče druhé otázky, půjde vlastně o jakési propojení obojího. Ze žánru black/deathu jistě neustupujeme, ale nové skladby se přeci jen docela výrazně odlišují od většiny toho, co se nachází na „Assailing the Holy“. Víc ale zatím nechci prozrazovat, ještě nás čeká dlouhá cesta.
Ktoré kapely, prípadne albumy, ťa zaujali v poslednej dobe a hlavne prečo? Vďaka za rozhovor, máš priestor na posledné slová a nech sa darí s kapelou.
V poslední době nejvíce ujíždím na debutovém počinu Death Fetishist. Ničivou atmosférou protkané album „Clandestine Sacrament“ mě naprosto uzemnilo, při každém poslechu jsem jako přikovaný. Z díla čiší odér esoterična, mystična, nihilismu i pravého šílenství. Mám rád i další kapely Matrona Thorna, jako Benighted in Sodom nebo Aevangelist, ale tak, jako s Death Fetishist, mě dosud nikdy nerozsekal.
Když vezmu celý rok 2016, vítězem se pro mě stala deska „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ od dalších Američanů Inquisition. Tohle duo uctívám už řadu let, album „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ (2010) je pro mě asi nepřekonáno, ale „Bloodshed...“ je opravdu vyzrálým a vynikajícím dílem. Inquisition jsou další z kapel, kterou rozpoznáte během pár tónů.
Dál už to vezmu trochu stručněji, zaujaly mě třeba novinky Antaeus, Draugsól, Fides Inversa (EP), Svartidauđi (EP), Aosoth (apendixy), Deathspell Omega, Bölzer, Dark Funeral, Abbath a mnoha dalších.
Děkuji ti za zajímavé otázky a třeba se s tebou či čtenáři potkáme na Slovensku, kde zahrajeme 23. února poprvé v Banské Bystrici s Kzohh a Rawcvlt. Díky!
Worship your inner demons.
https://www.facebook.com/mallephyr
Opat 20.2..2017 Storm
Inhalovanie nihilizmu
interview
