KOSTNATĚNÍ je pomerne nová a zároveň veľmi tajomná BM kapela, presnejšie one man band. Jej zakladateľom a mozgom je D.L. o ktorom sa nedá zistiť takmer nič, ani odkiaľ pochádza. Metal Archives síce uvádza krajinu pôvodu USA, ale názvy skladieb aj texty sú väčšinou v českom jazyku. Po splitku a deme prišiel čas na debut "Hrůza zvítězí", ktorý vyšiel zatiaľ len digitálne 13.septembra 2019. Hudobne vychádza najmä z inej US BM kapely Odz Manouk, do novej tvorby však zavítali aj disonantnejšie riffy. V čase robenia tohto rozhovoru bolo aktuálne ešte len demo "Konec je všude", preto sa otázky točili najmä okolo neho. Veľmi zaujímavé sú aj texty, ktoré sa určite oplatí prečítať a môžu poslucháča dohnať k mnohým filozofickým úvahám. Ako písal D.L., nevie úplne dobre česky, preto sa treba preniesť nad jeho jazykovými schopnosťami, ale rozhodne disponuje zaujímavými myšlienkami, má veľmi svojský štýl písania aj tvorby hudby, tak sa ponorme do jeho hlbín.
Zdravím do tábora Kostnatění. Na úvod by som sa spýtal na pomenovanie kapely, slovo Kostnatění znie celkom bizarne a pochádza z medicínskeho prostredia. Ako si tento názov vymyslel a aký význam zohráva v celkovej koncepcii kapely?
Když jsem začal vymýšlet první nápady, které se stalo „Konec je všude“, bylo na čase vybrat si název, který jasně vykresluje síly nutící mou hudbu do existence. Přemýšlel jsem o svých nedávných emocích, straších i posedlostech a uvědomil jsem si, že jsem tu hudbu tvořil kvůli smrti, spíše nevyhnutelné smrti své. Název „kostnatění“ doslovně vyjádřuje přírodní anatomický proces, který tkáně přemění na kosti, hlavně v malým dětech. Ale to slovo také pořádně metaforicky popsalo to, jak jsem se cítil v nejtmavších hodinách své úzkosti, jak můj celý život v jediném okamžiku letí do určitého konce. My všichni přece jednoho dne se staneme jen kostmi, že?
Kromě toho ten název je dost obskurní, aby nikdo k hudbě nemohl přinést silné předsudky o významu slova. Když black metalová kapela si myslí, že název například „černá smrt“ nejlépe vyjádřuje své poselství, tak musí soutěžit s každým jiným konceptem „černé smrti“, na který publikum někdy narazilo. Ale použiváním technického jazyka jsem zkusil povzbudit lidi, aby poslechl na mou hudbu s čistou břidlicí a přemýšleli o doslovném významu toho slova i tom, proč jsem ho možná vybral.
Aká bola najvnútornejšia a najpôvodnejšia pohnútka založiť Kostnatění? Mal si vytvorené v hlave všetko dopredu, alebo sa výraz riffov, atmosféry, textov vyvíjal postupne? Vedel si od začiatku, že pôjde o one man band, alebo si otvorený aj rozšíreniu zostavy?
Už to nemusí být pravda, ale prvním cílem pro Kostnatění byl vytvořit metal ve stejném duchu jako kapela Odz Manouk. Podle mě ta kapela dosáhla všechno, co metal může: těžké riffy ze směsi jiných žanrů, které kvalitou samou vyčarují zlou atmosféru. Cítil jsem se, a ještě se takto cítím, že příliš mnoho black metalu se omezuje tím, co kapely myslí, že žanr má být a musí obsahovat. Chtěl jsem přispět k tomu vyššímu druhu hudby, kterého se mi zdalo bohužel tak málo. To byl začátek, jenom nápad a pár riffů, ale z tech věcí se celé demo vyvíjelo docela rychle a přírodně.
Pokud jde o účast dalších spolupracovníků, se současnou situací jsem spokojený. Stejně smýšlející místní hudebníci jsou vždy těžko najít, a spolupráce přes internet taky má svá omezení a frustrace. Takže to dělám, co mohu sám, a pak hledám pomoc jiných. Má hudba prochází ušima mnoha lidí, než se dostane k veřejnosti. Každý nabízí návrhy, já je uvažuji a zahrnuji, a konečný produkt postupně začíná mít tvar. Kdyby mé budoucí nápady nejlíp uskutečnil někdo jiný, možná bychom mohli vidět přidání dalších členů.
Také uvažuji v budoucnosti hrát živě. Ještě nemám konkretní plány, ale pokud to vyjde, samozřejmě budu muset hledat další členy. Ale to je jiný druh „členů“.
Môžeš prezradiť kde a ako sa točilo demo "Konec je všude"? Čo je pre teba najdôležitejšie pri nahrávacom procese?
„Konec je všude“ bylo nahráno základním vybavením v koleji a zkušebně na univerzitním kampusu. Už si nepamatuju všechny detaily jeho nahrávání, ale trvalo asi jeden měsíc, hodinu sem, hodinu tam, když jsem měl čas. Pro mě je důležité nespěchat při nahrávacím procesu, protože se často vrátím k nedokončeným skladbám a uvědomuji si, jak je zlepšit. Z toho tvořím lepší umění, ale nahrávání se stává vyčerpávajícím procesem. Naštěstí dávám přednost dobrému umění před radostí z tvůrčího procesu, ale to také znamená, že někdy odkládám nahrávání dokončených alb na týdny nebo měsíce.
Myslíš že je lepšie používať opakovanie pasáží a riffov pre navodenie tranzu, alebo radšej často meniť rytmus aby kapela udržala pozornosť fans? Sú to dva protichodné názory.
Black metal je podle mého názoru nejlepší, když je chaotický a nepředvídatelný. Nemám rád vůbec ten nedávný trend v black metalu, kde kapela prostě kopíruje a vkládá šestnáct taktů melodických akordů, aby napsala 10-minutové skladby. Obvykle se mi zdá nudné a líné, ale někdo ten druh hudby přece musí mít rád, jinak by nebyl tak úspěšný. Takže když jsou mé skladby dlouhé, vždy se ptám sám sebe: „Jak dlouho by měla ta pasáž být? Když posluchač to ‚pochopí‘?“ A tak dále.
Carl Gustav Jung povedal, že vedomie je Danajský dar. Súhlasíš s ním? Ako si to vysvetľuješ?
Já sice věřím, že jakmile jsme se narodili, bychom měli užívat si život, ale vědomí samo je spíše prokletí než dar. Vědomí nám dává klíče k našemu utrpení; bez vědomí bychom neměli čočku, skrz kterou kontextualizovat svou bolest. Tu bychom cítili, ale bez žádné schopnosti přemýšlet si, byly by to prostě instinktivní reakce. Abychom se vyhýbali toho utrpení, tvoříme umění, čteme knihy, věříme v bozích... děláme mnoho docela krasných věcí. Ale problém utrpení není vůbec problém pro mrtvé. Ve světě bez vědomí není nikdo, kdo může si stěžovat, že je znuděný (kromě Boha). A proto, žiji svůj život a snažím se přispět co nejméně ke vzniku nových vědomých stvoření. Souhlasím s tím rčením, že je to danajský dar.
Niektorí môžu kritizovať Black Metal za menej technickú úroveň. Myslíš že stačí len správna hudba, alebo je dôležitejšie určité posolstvo, texty a koncept za tým všetkým? Záleží vôbec na druhu a kvalite gitary, alebo myslíš, že kreatívny hudobník dokáže tvoriť na hocijaký krám?
Jako fanoušek, já ve většině případů se zaměřuji hlavně na hudbu. Texty a koncepty jsou hezké doplňkové prvky, ale zřídka kompenzují nevýrazné skladby. Ale ti, kteří dělají dobrou hudbu, obvykle dávají dost úsilí, aby každý prvek díla se vydařil. Pokud jde o tvou druhou otázku, na tu se často ptám sám sebe. Jak jsem už dříve řekl, píši a nahrávám svou hudbu minimálním vybavením bez spousty technických znalostí. Někdy si myslím, že jak to zní, tak to stačí, ale ještě jsou zvuky i efekty, které používat chci, ale nevím, jak je vytvořit. Tak možná teď dosahuji mezy svého vybavení, ale někdy objevuji něco nového, a pak je to jako průlom, a myslím, že dokážu všechno. Možná je to prostě proces učení.
Pokiaľ ide o alchýmiu, väčšina ľudí si myslí že šlo o premieňanie rôznych kovov na zlato. Nie je to však len metafora pre duchovnú premenu?
V kontextu historie? Snad je to tak. Mé znalosti historie je asi slabší než průměrný fanoušek black metalu, tak na to nemohu ti dát znalou odpověď. Ale v mé skladbě „Zlato a stříbro“ ta metafora se používá celkem jasně. Píši texty bez spousty vědomého myšlení, obvykle jako proud vědomí, tak ty vyjádřují mé myšlenky ale bez cílevědomé organizace. Hudba té skladby (částečně čerpaná ze série starých jugoslávských rockých písních) mi připomenula divoký a archaický svět ovládaný krutostí, která se vidí jako svatá služba, a tak o tom jsem napsal. Ne hluboká metafora, prostě psání, aby se evokovala určitá nálada.
Mnohí si myslia, že existuje len veda a náboženstvo ako dve opozičné strany. Myslíš, že metafyzika a okultizmus majú niečo spoločné? Venuješ sa len teórii, alebo aj praktickému okultizmu?
Určitě lze mít konverzace o tom, jak náboženství tvaruje naše nápady o vědě a naopak, ale takové diskuze mě moc nezajímají. Byl jsem vychován v nenáboženské domácnosti, proto nemám proti víře v Bohu žádnou zášť. Organizové náboženství prostě je jeden z mnohých společenských problémů a bychom ho měli takto považovat – určitě ne slepým, pomýleným hněvem, obzvláště v 21. století. Musí přece existovat důvod, proč tolik lidí vírou nachází mír od zvěrstev naší existence. Ale na druhou stranu jsem úplný pragmatik, tak pro mě víra ve fenoménech, které nejsou vidět – zda je to okultismus nebo náboženství – je ztráta šancí zažít magii i hrůzy smrtelného světa. To, co považuji za nejzajímavější vlastnosti o lidské zkušenosti, už jsou pro nás tady, přímo před našimi očima. Proč ztrácet čas hledáním něčeho, v co nevěřím?
Text skladby Ukrást jediné ticho rozpráva o úteku na vrchol hory pred novým druhom búrky. Symbolizuje táto búrka niečo konkrétne v dnešnom svete, alebo ide len o vymyslený námet?
Haha, musím tě ještě jednou zklamat, význam té skladby není tak hluboký. Naopak je to napůl tvůj druhý odhad, prostě zajímavý příběh, který hudbě sluší, napůl popis těch pocitů úzkosti, kterou jsem trpěl, zatímco jsem tu skladbu psal. Nejsem výjimečně citlivý na hluky, ale mnohokrát svět kolem mě se cítil jako maelström nekonečného pohybu a rámusu. Určitě skoro každý, kdo toto čte, dobře ví ten pocit, o kterém říkám – když chceš, aby všechno na světě prostě přestalo a dalo ti čas zachytit dech. Ten dech, to „ticho“, náš vypravěč v písni chce ukrást.
Čo ťa inšpirovalo k napísaniu textu Vyschnutí v poušti? Asi nikto by nechcel prežiť podobné mučenie, pomalé zomieranie. Má slnko v tomto texte nejaký hlbší kontext?
Pozorní posluchači snad si všimnou, že v mé hudbě je míra vlivu ze středovýchodních hudebních tradicích. Hudba té oblasti mě už dlouho zajímala, a teď věřím, že ta je jedním z klíčů k inovaci v tomto velikém, ale poněkud stagnujícím žanru. Skladba „Vyschnutí v poušti“ spojuje celkové téma dema – smrt, nebo raději konec života a absence univerzální spravedlnosti – s nebezpečným přírodním znakem oblasti, kterou byla hudba inspirována: žár. Žádný hluboký kontext v žádných symbolech kromě toho, že vypraví příběh prodlouženého, odosobnělého a nesmyslného utrpení. Život snížen na pomalou bolest bez lítosti jiných.
Ako vidíš vývoj ľudskej civilizácie? Myslíš, že je ešte šanca na záchranu, alebo sa rútime do kolapsu?
Chci nejprve říci, že nejsem misantrop. Nemám důvod nenávidět lidstvo, vycházím dobře s obecnou společnosti, popisuji se jako šťastný a spokojený člověk, atd. Věřím, že lidé jsou rovné všem ostatním vnímavým zvířatům a že každý si zaslouží stejná základní práva. Ale život sám prostě považuju za odpornou sadu biologických impulsů, za virus, který se bez volby množí. Všechen život cítí nějaké nutkání vytvořit více sebe, a proč? K čemu je naše kopulování, náš pokrok, náš „růst“? Někteří pohodlně mají přesvědčení, která jim řikají, že růst lidské společnosti je dobrá věc, ale už se nenachází žádný objektivní důvod, proč by to mělo tak být. Myslím, že život se stará jen o sebe, drží jako rukojmí naše vědomí, aby se sám zachovával. Myslím, že ten nejhezčí dar, který můžeme vesmíru svým vědomím dát, je prostě nešířit ho. Ale to vím, že mé víry jsou mezi lidmi tak vzácné, že nemají skoro žádný efekt. Skoro každý člověk ještě se okouzluje šarmem života, a tak předpovídám, že bez ohledu na naše ničení životního prostředí, útlak pod kapitalismem, strach ze smrti, bez ohledu na všechno utrpení, díky nimž porod nestojí za to i teď, lidstvo přemůže a přežije v jakýmkoli stavu, kde dokáže přežít nejméně několik lidí. Možná jednoho dne zvítězíme nad smrtí a naše lidské a biologické instinky a budeme moci žít své životy bez bolesti, ale já o to pochybuji. Vidím před námi miliard let dlouhou, pomalu cestu do neexistence, dokud nezbývá žádné nepoužité přírodní zdroje.
Ktoré Black Metalové elementy a myšlienky považuješ za podstatné a nevieš si bez nich predstaviť svoju hudbu? Si zástancom disonantných riffov, alebo preferuješ skôr temnú harmóniu?
Proč ne obojí? Je pravda, že na konci dne má hudba není tak komplikovaná, ale pořád chci používat kterékoli elementy, které nejlépe vyjádřují náladu, zda ty jsou z black metalu nebo jiného žanru. Nejlepší kapely nevybírají specifické elementy obsahovat ve své hudbě, spíše píší skladby, které tak či onak dosáhnou cíle umělců. Pokud jde o myšlenky, doufám, že má hudba navždy se vyhýbá mystických a okultních temat a že uvědomím posluchače o hrůzy naší všední lidské existence. Různé fantazie vždy objeví se a zmizí, ale dokud neunikneme vězení smrtelného života, taková lidská temata nás bude zajímat.
https://kostnateni.bandcamp.com/
D.L. Storm 24.7.2019
Zdravím do tábora Kostnatění. Na úvod by som sa spýtal na pomenovanie kapely, slovo Kostnatění znie celkom bizarne a pochádza z medicínskeho prostredia. Ako si tento názov vymyslel a aký význam zohráva v celkovej koncepcii kapely?
Když jsem začal vymýšlet první nápady, které se stalo „Konec je všude“, bylo na čase vybrat si název, který jasně vykresluje síly nutící mou hudbu do existence. Přemýšlel jsem o svých nedávných emocích, straších i posedlostech a uvědomil jsem si, že jsem tu hudbu tvořil kvůli smrti, spíše nevyhnutelné smrti své. Název „kostnatění“ doslovně vyjádřuje přírodní anatomický proces, který tkáně přemění na kosti, hlavně v malým dětech. Ale to slovo také pořádně metaforicky popsalo to, jak jsem se cítil v nejtmavších hodinách své úzkosti, jak můj celý život v jediném okamžiku letí do určitého konce. My všichni přece jednoho dne se staneme jen kostmi, že?
Kromě toho ten název je dost obskurní, aby nikdo k hudbě nemohl přinést silné předsudky o významu slova. Když black metalová kapela si myslí, že název například „černá smrt“ nejlépe vyjádřuje své poselství, tak musí soutěžit s každým jiným konceptem „černé smrti“, na který publikum někdy narazilo. Ale použiváním technického jazyka jsem zkusil povzbudit lidi, aby poslechl na mou hudbu s čistou břidlicí a přemýšleli o doslovném významu toho slova i tom, proč jsem ho možná vybral.
Aká bola najvnútornejšia a najpôvodnejšia pohnútka založiť Kostnatění? Mal si vytvorené v hlave všetko dopredu, alebo sa výraz riffov, atmosféry, textov vyvíjal postupne? Vedel si od začiatku, že pôjde o one man band, alebo si otvorený aj rozšíreniu zostavy?
Už to nemusí být pravda, ale prvním cílem pro Kostnatění byl vytvořit metal ve stejném duchu jako kapela Odz Manouk. Podle mě ta kapela dosáhla všechno, co metal může: těžké riffy ze směsi jiných žanrů, které kvalitou samou vyčarují zlou atmosféru. Cítil jsem se, a ještě se takto cítím, že příliš mnoho black metalu se omezuje tím, co kapely myslí, že žanr má být a musí obsahovat. Chtěl jsem přispět k tomu vyššímu druhu hudby, kterého se mi zdalo bohužel tak málo. To byl začátek, jenom nápad a pár riffů, ale z tech věcí se celé demo vyvíjelo docela rychle a přírodně.
Pokud jde o účast dalších spolupracovníků, se současnou situací jsem spokojený. Stejně smýšlející místní hudebníci jsou vždy těžko najít, a spolupráce přes internet taky má svá omezení a frustrace. Takže to dělám, co mohu sám, a pak hledám pomoc jiných. Má hudba prochází ušima mnoha lidí, než se dostane k veřejnosti. Každý nabízí návrhy, já je uvažuji a zahrnuji, a konečný produkt postupně začíná mít tvar. Kdyby mé budoucí nápady nejlíp uskutečnil někdo jiný, možná bychom mohli vidět přidání dalších členů.
Také uvažuji v budoucnosti hrát živě. Ještě nemám konkretní plány, ale pokud to vyjde, samozřejmě budu muset hledat další členy. Ale to je jiný druh „členů“.
Môžeš prezradiť kde a ako sa točilo demo "Konec je všude"? Čo je pre teba najdôležitejšie pri nahrávacom procese?
„Konec je všude“ bylo nahráno základním vybavením v koleji a zkušebně na univerzitním kampusu. Už si nepamatuju všechny detaily jeho nahrávání, ale trvalo asi jeden měsíc, hodinu sem, hodinu tam, když jsem měl čas. Pro mě je důležité nespěchat při nahrávacím procesu, protože se často vrátím k nedokončeným skladbám a uvědomuji si, jak je zlepšit. Z toho tvořím lepší umění, ale nahrávání se stává vyčerpávajícím procesem. Naštěstí dávám přednost dobrému umění před radostí z tvůrčího procesu, ale to také znamená, že někdy odkládám nahrávání dokončených alb na týdny nebo měsíce.
Myslíš že je lepšie používať opakovanie pasáží a riffov pre navodenie tranzu, alebo radšej často meniť rytmus aby kapela udržala pozornosť fans? Sú to dva protichodné názory.
Black metal je podle mého názoru nejlepší, když je chaotický a nepředvídatelný. Nemám rád vůbec ten nedávný trend v black metalu, kde kapela prostě kopíruje a vkládá šestnáct taktů melodických akordů, aby napsala 10-minutové skladby. Obvykle se mi zdá nudné a líné, ale někdo ten druh hudby přece musí mít rád, jinak by nebyl tak úspěšný. Takže když jsou mé skladby dlouhé, vždy se ptám sám sebe: „Jak dlouho by měla ta pasáž být? Když posluchač to ‚pochopí‘?“ A tak dále.
Carl Gustav Jung povedal, že vedomie je Danajský dar. Súhlasíš s ním? Ako si to vysvetľuješ?
Já sice věřím, že jakmile jsme se narodili, bychom měli užívat si život, ale vědomí samo je spíše prokletí než dar. Vědomí nám dává klíče k našemu utrpení; bez vědomí bychom neměli čočku, skrz kterou kontextualizovat svou bolest. Tu bychom cítili, ale bez žádné schopnosti přemýšlet si, byly by to prostě instinktivní reakce. Abychom se vyhýbali toho utrpení, tvoříme umění, čteme knihy, věříme v bozích... děláme mnoho docela krasných věcí. Ale problém utrpení není vůbec problém pro mrtvé. Ve světě bez vědomí není nikdo, kdo může si stěžovat, že je znuděný (kromě Boha). A proto, žiji svůj život a snažím se přispět co nejméně ke vzniku nových vědomých stvoření. Souhlasím s tím rčením, že je to danajský dar.
Niektorí môžu kritizovať Black Metal za menej technickú úroveň. Myslíš že stačí len správna hudba, alebo je dôležitejšie určité posolstvo, texty a koncept za tým všetkým? Záleží vôbec na druhu a kvalite gitary, alebo myslíš, že kreatívny hudobník dokáže tvoriť na hocijaký krám?
Jako fanoušek, já ve většině případů se zaměřuji hlavně na hudbu. Texty a koncepty jsou hezké doplňkové prvky, ale zřídka kompenzují nevýrazné skladby. Ale ti, kteří dělají dobrou hudbu, obvykle dávají dost úsilí, aby každý prvek díla se vydařil. Pokud jde o tvou druhou otázku, na tu se často ptám sám sebe. Jak jsem už dříve řekl, píši a nahrávám svou hudbu minimálním vybavením bez spousty technických znalostí. Někdy si myslím, že jak to zní, tak to stačí, ale ještě jsou zvuky i efekty, které používat chci, ale nevím, jak je vytvořit. Tak možná teď dosahuji mezy svého vybavení, ale někdy objevuji něco nového, a pak je to jako průlom, a myslím, že dokážu všechno. Možná je to prostě proces učení.
Pokiaľ ide o alchýmiu, väčšina ľudí si myslí že šlo o premieňanie rôznych kovov na zlato. Nie je to však len metafora pre duchovnú premenu?
V kontextu historie? Snad je to tak. Mé znalosti historie je asi slabší než průměrný fanoušek black metalu, tak na to nemohu ti dát znalou odpověď. Ale v mé skladbě „Zlato a stříbro“ ta metafora se používá celkem jasně. Píši texty bez spousty vědomého myšlení, obvykle jako proud vědomí, tak ty vyjádřují mé myšlenky ale bez cílevědomé organizace. Hudba té skladby (částečně čerpaná ze série starých jugoslávských rockých písních) mi připomenula divoký a archaický svět ovládaný krutostí, která se vidí jako svatá služba, a tak o tom jsem napsal. Ne hluboká metafora, prostě psání, aby se evokovala určitá nálada.
Mnohí si myslia, že existuje len veda a náboženstvo ako dve opozičné strany. Myslíš, že metafyzika a okultizmus majú niečo spoločné? Venuješ sa len teórii, alebo aj praktickému okultizmu?
Určitě lze mít konverzace o tom, jak náboženství tvaruje naše nápady o vědě a naopak, ale takové diskuze mě moc nezajímají. Byl jsem vychován v nenáboženské domácnosti, proto nemám proti víře v Bohu žádnou zášť. Organizové náboženství prostě je jeden z mnohých společenských problémů a bychom ho měli takto považovat – určitě ne slepým, pomýleným hněvem, obzvláště v 21. století. Musí přece existovat důvod, proč tolik lidí vírou nachází mír od zvěrstev naší existence. Ale na druhou stranu jsem úplný pragmatik, tak pro mě víra ve fenoménech, které nejsou vidět – zda je to okultismus nebo náboženství – je ztráta šancí zažít magii i hrůzy smrtelného světa. To, co považuji za nejzajímavější vlastnosti o lidské zkušenosti, už jsou pro nás tady, přímo před našimi očima. Proč ztrácet čas hledáním něčeho, v co nevěřím?
Text skladby Ukrást jediné ticho rozpráva o úteku na vrchol hory pred novým druhom búrky. Symbolizuje táto búrka niečo konkrétne v dnešnom svete, alebo ide len o vymyslený námet?
Haha, musím tě ještě jednou zklamat, význam té skladby není tak hluboký. Naopak je to napůl tvůj druhý odhad, prostě zajímavý příběh, který hudbě sluší, napůl popis těch pocitů úzkosti, kterou jsem trpěl, zatímco jsem tu skladbu psal. Nejsem výjimečně citlivý na hluky, ale mnohokrát svět kolem mě se cítil jako maelström nekonečného pohybu a rámusu. Určitě skoro každý, kdo toto čte, dobře ví ten pocit, o kterém říkám – když chceš, aby všechno na světě prostě přestalo a dalo ti čas zachytit dech. Ten dech, to „ticho“, náš vypravěč v písni chce ukrást.
Čo ťa inšpirovalo k napísaniu textu Vyschnutí v poušti? Asi nikto by nechcel prežiť podobné mučenie, pomalé zomieranie. Má slnko v tomto texte nejaký hlbší kontext?
Pozorní posluchači snad si všimnou, že v mé hudbě je míra vlivu ze středovýchodních hudebních tradicích. Hudba té oblasti mě už dlouho zajímala, a teď věřím, že ta je jedním z klíčů k inovaci v tomto velikém, ale poněkud stagnujícím žanru. Skladba „Vyschnutí v poušti“ spojuje celkové téma dema – smrt, nebo raději konec života a absence univerzální spravedlnosti – s nebezpečným přírodním znakem oblasti, kterou byla hudba inspirována: žár. Žádný hluboký kontext v žádných symbolech kromě toho, že vypraví příběh prodlouženého, odosobnělého a nesmyslného utrpení. Život snížen na pomalou bolest bez lítosti jiných.
Ako vidíš vývoj ľudskej civilizácie? Myslíš, že je ešte šanca na záchranu, alebo sa rútime do kolapsu?
Chci nejprve říci, že nejsem misantrop. Nemám důvod nenávidět lidstvo, vycházím dobře s obecnou společnosti, popisuji se jako šťastný a spokojený člověk, atd. Věřím, že lidé jsou rovné všem ostatním vnímavým zvířatům a že každý si zaslouží stejná základní práva. Ale život sám prostě považuju za odpornou sadu biologických impulsů, za virus, který se bez volby množí. Všechen život cítí nějaké nutkání vytvořit více sebe, a proč? K čemu je naše kopulování, náš pokrok, náš „růst“? Někteří pohodlně mají přesvědčení, která jim řikají, že růst lidské společnosti je dobrá věc, ale už se nenachází žádný objektivní důvod, proč by to mělo tak být. Myslím, že život se stará jen o sebe, drží jako rukojmí naše vědomí, aby se sám zachovával. Myslím, že ten nejhezčí dar, který můžeme vesmíru svým vědomím dát, je prostě nešířit ho. Ale to vím, že mé víry jsou mezi lidmi tak vzácné, že nemají skoro žádný efekt. Skoro každý člověk ještě se okouzluje šarmem života, a tak předpovídám, že bez ohledu na naše ničení životního prostředí, útlak pod kapitalismem, strach ze smrti, bez ohledu na všechno utrpení, díky nimž porod nestojí za to i teď, lidstvo přemůže a přežije v jakýmkoli stavu, kde dokáže přežít nejméně několik lidí. Možná jednoho dne zvítězíme nad smrtí a naše lidské a biologické instinky a budeme moci žít své životy bez bolesti, ale já o to pochybuji. Vidím před námi miliard let dlouhou, pomalu cestu do neexistence, dokud nezbývá žádné nepoužité přírodní zdroje.
Ktoré Black Metalové elementy a myšlienky považuješ za podstatné a nevieš si bez nich predstaviť svoju hudbu? Si zástancom disonantných riffov, alebo preferuješ skôr temnú harmóniu?
Proč ne obojí? Je pravda, že na konci dne má hudba není tak komplikovaná, ale pořád chci používat kterékoli elementy, které nejlépe vyjádřují náladu, zda ty jsou z black metalu nebo jiného žanru. Nejlepší kapely nevybírají specifické elementy obsahovat ve své hudbě, spíše píší skladby, které tak či onak dosáhnou cíle umělců. Pokud jde o myšlenky, doufám, že má hudba navždy se vyhýbá mystických a okultních temat a že uvědomím posluchače o hrůzy naší všední lidské existence. Různé fantazie vždy objeví se a zmizí, ale dokud neunikneme vězení smrtelného života, taková lidská temata nás bude zajímat.
https://kostnateni.bandcamp.com/
D.L. Storm 24.7.2019
interview
Konec je všude
